Nová stránka 1

Stránka o cestě do ruska další cesty můžete spatřit na www.svambor.borec.cz

11.2	20.2	1.3	10.3	20.3
1.4	10.4	20.4	1.5	10.5
20.5	St.Nos	Krugobajk	Olchon	Ergaki

Jsem se já a David rozhodli podstoupit náročný casting pro přijetí na SibGAU () . Hned od počátku hrála velmi klíčovou roli slečna Bílová ze zahraniční rozvědky ČVUT. Špecifikum této její role spočívalo v neustálé a jemné dezinformaci a netečnosti výsledkem bylo že si člověk všechno musel zařídit sám. Šlo hlavně o očkování, o pojištění, sepsání smlouvy, vyřízení víza , a smluvení podmínek s vedením našich kateder o uznání předmětů. Podrobněji proberu sepsání smlouvy s Požárem. Tento muž je zřejmě hlavním kápem na ČVUT co se týče cestování po světě, proto nám před vlastním podpisem podal několik důležitých informací: „hoši nepijte mi tam, neudržíte s nima tempo a pak budou problémy, sekat latinu (i když lepší by bylo spíš azbuku) a nechoďte nikam sami, víte jak dopadla naše studentka před časem. “ to jsme nevěděli a proto nám sděil že nám nedaleko Krasnojarsku umřela kolegyně geodetka , dokonce tam má i jakýsi náhrobek. Podepsáno. Zbývali už jen formalitky a uznávání předmětů. Protože jedeme oba

do Ruska jakoby na 10 semestr zbývají už jen samé plonkové předměty : Společenské vědy, Právo, Studijní zaměření, a diplomový seminář. Já mám navíc dík své podělané volbě ve 3kdy jsem se dostal na katedru speciální geodézie jeden předmět Průmyslová geodézie. Dejv si táhne u téže katedry z minulých bojů šrám v podobě IG 20. A jak se ukázalo to jsou právě ty největší problémy které nás zdržují od odjezdu a které nám připravilo ČVUT v podobě našich kolegů vyučujících. Nejprve to podtrhl proděkan Čepek, který nás ač nemusel raději poslal za doc. Procházkou šéfem extra speciální katedry a ten to posunul ještě o kousek dál do ještě vyhrocenějších a nepříjemnějších vyjednávání z celým aparátem naší školy. Nakonec je vše jakž takž, Dejv bude po příjezdu z Ruska dělat opravnej zápočťák (případně zkoušku) a já ještě nevím,ale po dohodě s panem docentem Hánkem ,alespoň nemám takové nervy. Každopádně je nepříjemné že sem musím napsat že když někdo z oboru geodézie z prahy pojede do Krasnojarsku může si být jistý že nejvíc klacků pod nohy mu naloží jeho vlastní lidi. A přitom si myslím že studium na té škole kam jedeme by nemusela být úplně tak procházka růžovým sadem. Na cesty jezdím z mnoha důvodů a jedním z nich je ten že se rád něčeho bojím. Čeho se teď bojím: smutku, Ruštiny, jídla, a ještě dalších věcí které mi všechny společně svírají břich.

Je právě asi tak 20:00 a já už jsem s Evou úplně na káry, brečíme oba jako blázni , já se do toho ještě občas směju. Baštím jídlo které mám na cestu a sešlo se mi ho od Evy, babičky, a mámy nějak moc takže potřebuju odlehčit abych byl do letadla na 20 kilech. Ve 23 máme sraz na Florenci s Dejvem a po krátkém čekání odjíždíme od obrubníku ÚNAF Florenc a vzdalujeme se od našich milovaných holčin, Dejv jede jen na půl roku, ale já se s Evou možná neuvidím 1,5 roku, protože ona odjíždí přibližně v té době, kdy bych se mohl vracet, na rok do Brazílie. Čeká nás pohodlná noc strávená v autobáči, já moc nespím. Občas s Davidem klábosíme jinak koukám kolem sebe.

Kolem pěti ráno jsme v Berlíně. Nadzemkou se dostáváme na letiště Schonefeld. Tady ještě chrupem a v 9 začíná odbavování. Kontrola je naprosto důkladná. Davidovi rentgenují i zuté boty notebook i pytlíky s čajem. Moje specialita je zase podle policistů pašovat materiál ve dvouch nakládaných okurkách. Trošku větší potíže nastávají u kukaně kde se kontrolují pasy. Tam se zasekávám na dost dlouho, věděl jsem že fotka je dost stará ale ukázalo se že v tom problém není problém je v tom že pod fotkou jak je nalepená ta ochranná folie tak tam mám prasklinu jako bych si tu fotku vyndal a dal tam jinou. Rád bych tu začal nadávat na byrokracii německé policie, ale když jsem to pak viděl, divil jsem se že mě nakonec nechal projít. Ještě chvíli čekáme a pak už nás vítá parádní Airbus A-312, který nás bez jakýchkoli problémů odváží do Moskvy. Je to můj první let nějakým takovým letadl

em a musím říci že je to paráda, je to skoro stejně vynikající pocit jako jet 60 km/h na pincku. Start a přistání je nejvíc nejlepší a pohled na zasmolovanou Moskvu taky stojí za to, už se těším na nějaký příští let.

V Rusku vše probíhá překvapivě hladce. Jedeme busem a metrem a na nádherné stanici Komsomolskaja vystupujeme na Jaroslavské nádraží. Tady se objevuje první nepříjemná komplikace, lístky které jsme koupili v ČR jsou nám k prdu a musíme si koupit jiné. Nové stojí 1700 rublů za osobu a je v nich i plackarta na horní lehátko. Jede nám to v 0:35 tj. za 6hodin , takže teď čteme,lelkujeme, učíme se ruštinu bude na to zřejmě dost času neboť následujících minimálně 68hodin nás čeká pěkné poleženíčko na transsibiřské magistrále.

V čekárně je strašlivá nuda stačí se přitom dívat kolem sebe a máte možnost shlédnout parádní panoptikum. Vedle nás si kupříkladu sedají dva Burjaté, kteří se po dvou locích piva dostávají do stavu jako Čech po šesti kusech. Odcházejí každou čtvrthodinu do knihkupectví koupit nějakou knihu nečtou je, jen shromažďují, na závěr pobytu nás ještě poctí příjemným rozhovorem : “Znajetě što sůmošetsonsalokirasevotiščerčtčšeččččččččččče“ pak usnul. Po nekonečném čekání asi v 0:40 bereme místo na horních lehátcích a po chvilce trapného čekání se dáváme do rozhovoru se svými spolucestujícími, popíjíme při tom strašlivě veliké stakany vodky, kterými nás obdarovávají (nebo možná spíš častují). S kým to vlastně pijeme? Jsou to dva asi tak 65 letí dědové a jedna poměrně tlustá ženská. Jejich významnou nevýhodou je to že neustále v hovoru sklouzávají na tenký led: Putin, komunizmus, kolchozy, druhá světová, gvardějci, atd. Opravdu se s Dejvem snažíme odvést hovor jinam ale vracejí se neustále ke svým tématům jako bumerangy. Večer ještě potkáváme spolucestující, kteří se vracejí z Prahy, kde studovali ČVUT. Náhoda jako prase. Z počátku s nimi klábosíme v pohodě, ale pak to najednou stálo za prd, nevím čím to, možná jsme byli opilí, možná byli oni moc unavení, nevím. Spíme až do 11. Ve dvě jsme v městě Šarka, kde si kupujeme pirožky a vodu. Jinač se snažíme studovat ruštinu nebo se jen tak válet. Večer nás čeká učitel ruštiny. Na pohovku pode mnou si sedá, totálně vožralej, řidič nevim čeho a dává mi lekce z čtení a psaní. (z psaní jsem dostal pětočku). Je škoda že během naší cesty jsou téměř všichni kolem nás pořád alespoň trochu opilí, o nějaké výdrži tu nejde mluvit, protože jak chlastají od rána do večera, tak jsou hned po rychlejším stakánku úplně na moll. Když jsem byl v Rusku naposledy nebylo to tolik patrné, možná je to tou roční dobou , nevim. Furt spíme.

Nudím se, čtu, spím, Nudím se. Eva mi psala že udělala zkoušku- z toho mám radost. Čistim si zuby a třikrát denně dělám na lehátku sedy lehy abych neměl dekubity (proleženiny). Vůbec se tu nikomu nelíbí moje vlasy, už dvakrát mi říkali že si je mám ostříhat jako můj učitel. To je podle nich David, často mu čtu slovíčka z knížky, a možná má lepší výslovnost, tak asi proto.

Do Krasnojarsku jsme přijeli v půlnoci místního času. Posun je oproti Moskvě +4 hodiny a oproti Praze +6 hodin. Na nádraží už na nás netrpělivě čekali Jelena a Saša. Jelena je starší paní která nás zřejmě bude mít na starosti, je jí skvěle rozumět. Sáša, ten je stejně starý jako my a bude nás mít na krku furt a jak se později ukáže až skoro úplně furt. Vezou nás vymrzlým městem na OБШEЖИЧE (kolej). Ta se nachází na západním konci města, u stanice Sopka, poblíž je Gosuniverzitět a Transgasa. Jedná se o hodně patrovou krabici se spoustou oken a nápisem : “Sovětští studenti světu “ nebo tak něco. My žijeme v suterénu v pěkném bytě 2+1. Všechno je tu na oko v pořádku, ale po chvilce zjistíte že téměř nic nemaká tak jak má. Dveře nemají kliky a nejdou dovřít, okna jsou zamřížovaná takže nejdou otevřít, nemáme pánev a je tu jen malý hrnec (ale je pěkný), takže musíme vystačit s našimi ešusy , záchod si žije vlastním životem a pořád na někoho píská takže je to všude trochu slyšet, atd.atd.Je tu ale teplo a fajn. Máme tu dokonce i TV, ale nemůžeme chytit žádný program. Z vlaku máme úplně rozhozený spaní takže první dvě noci nemůžeme spát. V pátek nás čeká návštěva naší domovské university SibGau, je to úplně přes celé město, takž

e to trvá zhruba jednu hodinu,než to všechno projedete. Jízda po městě je prostě Saigon, busy přecpané, všude led a navíc -18, ještě že tu používají okované pneumatiky jinak by to byla jedna veliká kalamita. V autobáčích se platí bez ohledu na cokoli osm rublů. Celý den nás doprovází Saša a Olga, to je asi 20 letá holčina která chce jet za rok do Čech na ekonomku. Na SibGau nás přivítají a varují před vším a dávají nám také seznam předmětů, další schůze nás čeká někdy po neděli až se dohodneme s Jelenou na nějakých jiných předmětech. V názvech a počtech universit máme bordel jak my, tak i oni, teď se jim to tu nějak měnilo takže vůbec nikdo chvílemi neví co která zkratka znamená. Já nemám fotky takže se jdu ještě vyfotit. Poté pokračujeme už jen s Olgou na oběd do jakéhosi bufáče taková normální svačinka nás vychází na 110 rublů, takže dost draho. Navíc Dejv vlezl do dveří s nápisem Ž-(jako muži) samozřejmě za chvíli vylezl rozesmátej protože Ž jako muži byly ženy. Asi ve 3 hodiny se scházíme s Milanem u Lenina, to je Čech který už v Krasnojarsku studuje myslím Milana, Lenin to je zase takový chlápek kterého tu všichni chválí. Probíhá okamžitě konfrontace s policií a za chvíli už se řítíme na tržnici smlouváme ceny , navštěvujeme obchodní centrum Kom

odor, a zjišťujeme že je tu všechno dost masné. Večer se ještě z Dejvem trošičku zbombíme 8% pivem Arsenalnoe krepkoe. (8% alkoholu). Noc na prd, ráno vstáváme a zkoušíme simky co jsme si sjednali. Získání sim karty se neobešlo bez specialitek , obsluhovalo nás za prvé 10 lidí, to je ale koneckonců v těchto krajích běžné, méně častou záležitostí už je, že vás po skončení všech obstrukcí zapomenou požádat o peníze, na to si nevzpomněl nikdo z těch prodavačů. Samozřejmě jako správní potomci Jaroslava Foglara jsme vše uhradili. Pozdější zjištění, že z ruských simek se nedá telefonovat ani smskovat do jiných zemí nás trošičku ponaučilo. Ve 12 přichází Saša a zpočátku příjemná debata přechází v politický a tak různě demagogický monolog. Jsou s tim tu asi všichni nějak postižení, naštěstí mu moc nerozumíme. Co vyplynulo zajímavého z vyprávění, nechápe proč sem jezdíme, nechápe proč mám dlouhé vlasy, my zase nechápeme proč s námi ztrácí tolik času. Vaříme si dost dobré špagety s kuřecím masem i když je to v těch ešusech docela mazec. Saša v kuse hovoří až do 17:30 pak odchází. Vše co tu bylo na pokoji jsme už omyli a očistili. Podařilo se nám také zařídit si věci s konduktorkou kolejí. Příští týden by za námi měli přijet ještě dva češi kteří budou studovat na KGTU. Po internetu zatím ani vidu ani slechu.

Dneska máme domluvený sraz v deset s Milanem. Chtěli bychom vylézt na sopku a trošku prozkoumat okolí. Samotný vulkán tvoří poměrně strmý kopec na jehož úpatí jsou tři skokanské můstky a funkční vlek.

Venku je lehce přes -20 a proto lituji že jsem si neoblík lepší rukavice. Stoupáme na kopec a pozorujeme lyžaře, z vrcholu je vidět celý Krasnojarsk a přes Jenisej prosvítají i Stolby. Mimo výhledu je tu také asi 10 telekomunikačních stožárů a jeden trigas s pěknou vysokou signalizační věží. Trošku tu blbnem a postupně slézáme přes hluboký sníh a psy na druhou stranu. Vracíme se teď jakoby na kolej ale vyprovázíme ještě Milana na jeho kolej je to od nás dobrých 20minut. Dneska je v Rusku svátek , Máselnice, je to něco mezi Českými čarodějnicemi a Moranou akorát tu navíc dělají palačinky.

V pondělí jdeme s Jelenou na Krasgasu, provádí nás přes dílny a nějakou sochařskou a malířskou katedru až k Michailu Kapustinovy, to je neobyčejně inteligentní a příjemný člověk, který zde učí geodézii. Rozumí prakticky všemu, hlavně moderním výpočetním a grafickým programům. Má tu většinu geodetických programů co já znám a ještě všechny v posledních verzích: Autocad, 3d Max, Viz, Microstation, MatLab, Maple, AgcGis, atd. atd. je toho tu opravdu hodně. Kapustám s námi klábosí a dohadujeme se na předmětech jejich náplni a našich diplomkách. Já budu k němu chodit na Strojitelnaja a promyšlenaja geodesie, a Dejv na ig20. Výhodou této návštěvy je navíc to že nás hostí čajem a sušenkami. Během návštěvy mám pocit že se jedná o člověka který celý svůj život zasvětil geodézii, odvozuje nám nějaké vzorce se kterými se budeme zabývat, prohlíží a chválí skripta doc. Ratiborského. Na kolej jdeme až večer Michail zřejmě ve škole i přespává. Saša mi ještě večer přináší pas.

U Kapustina se mi stala vtipná nepříjemnost. Při popisu geoidu jsem pro slovo brambora použil ruského výrazu kiška, který jsme si s Dejvem velice oblíbili v sousloví priemaja kiška, kdo chce pochopit onu vtipnost musí zapátrat ve slovnících.

Dnes mám na programu ТРEHИРОВКУ, David mezi tím dělá na svém kostele který musí odevzdat co nejrychleji své firmě v ČR. Včera v noci asi v půl jedné přišel na to jak je to v Autocadu s normálami a teď musí ty plochy které mají normálu na druhou stranu předělat, pak už ho čeká jen import do Vizu a hledání internetu pro přenos do Čech. Já běžím březovým hájem, je tu všude mnoho cest a spousta běžkařů. Problém je že je dnes -15 a fouká vítr, než si ze začátku plíce zvyknou na ten studený luft musíte několikrát zastavit a odpočinout si jinač máte pocit že se vám utrhnou. Po návratu na pokoj peču podle pokynů pečenou zeleninu, voní to nádherně ale plech je křivý takže se to místy připéká. Zjistil jsem také že trička senzor strašně kumulují smrad , příště si je už neberu.

Dneska brzo ráno přijel další Čech. Jmenuje se Milan Falta a protože přijel do Krasnojarsku jako druhý Milan budu mu říkat Milan II. Přiletěl letadlem a bude tu studovat architekturu. Čekáme až se prospí a pak jedeme za Galinou na SibGau kde se vyřizují průkazy , předměty a marně se snažíme dostat na internet. Následuje smrtelná jízda busem 90 na KrasGasu za Jelenou. Tam ještě cosi vyjednáváme. Mě pak začíná ještě trenýrovka. Hoši ještě baští parádní žrádýlko a asi ve 12 jdem spát.

Dnes nás čeká opět administrativa. Dohadujeme humanitní předměty které je potřeba studovat kvůli zapsání v Čechách. Bude nás je učit na Architektuře Alexandr Vasilevič. Dneska je naším průvodcem Paula, která má náušnice z medvědích zubů, které ulovil její táta. Navštěvujeme internet, ale nic nefachá mail, icq ani ftp. Je to na hov. Pak ještě jedeme zařídit Milanovi simku a skusit nějak pořešit, aby šlo Dejvovi volat a posílat do ČR sms na všechny operátory, zatím to jde jen na O2. Odesíláme ještě lístek do ČR s nepoužitými jízdenkami Moskva -Krasnojarsk.

Dejv jde hledat místní buddhistické centrum a já jdu nakoupit. Večer je ještě menší oslava, protože Milan II má dnes narozky.

Venku je ošklivo. A zrovna dneska mě čeká veliký běh. Nakonec to celkem jde, ale je to běh jako sviň. V březovém háji je množství běžkařů bral bych kdyby mě půjčili běžky ale je to byrokratický masakr. Je sice jen -17 ale je mlha a na místní poměry solidní vlhkost, kolena mě zatím nebolí ale radši jím colafit. Jediné co není při běhu příjemné je námraza na fousech která dost tahá, také moje dědičná kapka u nosu dostává zabrat. Po návratu mě čekají 2 překvapení Dejv udělal večeři a Paula nám dala k svátku mužů, který dnes je, tři nádherné kameny. Jsou to Zelený fluorit ze Sajan, bezbarvý fluorit z Tajgy a červený něco od někať. Musíme něco vymyslet co bychom jí také dali. Milan II byl obhlídnout svůj projekt ve městě který bude jako přestavovat. V noci jdem spát.

Dneska nemám žádnou ško

lu ani trénink. Ráno se vyloženě prasíme a válíme, koukáme při tom na Švarcika v akčním filmu kde se klonuje a střílí a chytáme ruštinu. Ve 14:00 máme sraz na Dynamo stadionu, kam chceme jít bruslit. Je ale příprava na spartakiádu a proto jdeme k Jeniseji kde je parádní veliké brusliště. Jde s námi Galina, Nina a ještě několik lidí ze SibGau. Bruslení a padání se provádí na systému ledových chodníků. Přezouvárna je na starém parníku. Hrajeme na honěnou a vyzýváme dokonce Galinu s Ninou na krasoprasičskou přestřelku, kde v páru s Dejvem předvádíme pár tríčků a fintiček. Poježdění je parádní i brusle mi sednou. Dnes je sice jen -8 ale fučí silný vítr a padá sníh, je to horší jak těch -20. Po brusláku se rozdělujeme, Dejv má v buddhistické centrále kalbu a já s Milanem II jdeme prozkoumat jeden ostrov. Je to ostrov ryze ruský tedy obrovský a pustý. Asi v půlce to balíme a jdeme na most zpátky. Objevujeme cvičné hřiště autoškoly, které nám objasňuje, proč tu dovedou na tom ledě tak dobře jezdit. V rámci autoškoly se tu totiž na zamrzlém plácku učíte smykovat, bourat a nezahrabávat se do sněhu. Vymrzlí jedem na kolej kde vaříme skvělé špagety. Vzpomínáme na Dejva a já mu i trochu závidím buddhistické kamarády a jejich kalby.

Neděle nic se nedělá, přesto mě čeká dlouhý běh asi 7 km. Je teplo a krásně. Po návratu z březového háje nacházím dejva čutat fotbal s místními chlapci. V pondělí nám začíná škola. První je angličtina, je to kurs advanced a tam se vůbec nechytám prý možná bude lepší intermediate upper, ale jelikož nerozumim ani tomuto slovu, myslim že bude lepší basic a to ještě programování v něm. Odpoledne nás Galina odesílá na Angličtinu na tu máme светлану вадимовну волимкину je to mladá ženská s pedantskými sklony ale jinak fajn. Učí nás azbuku což je trochu střelba mimo, protože to už umíme. Následuje však výslovnost a to je šlus. Naše i je málo měkké naopak y je málo tvrdé. Za úkol máme naučit se do příště bučet tvrdé ýýýýý, na slově my, ty, vy, a nejhorší Myši. Navíc musíme umět do čtvrtka čtyři skargovorky, první už umím zcela fanaticky на мели мы налима ленива ловили.

Dneska přijíždím na kolej úplně vyflusán, ještě cvičím a jdu spát. Dejv si dnes koupil simku bluline protože naše MTS simka je na ho.. V noci je velká sněhová bouře, vítr zvedá kupy sněhu a háže je o barák. Skoro nespím navíc v 1:30 je požární poplach.

Dneska se mi konečně daří, ještě pře

d tréninkem, prosadit na internet. Jakž takž zprovozňuji stránky a posílám nějaké maily. Dobře se mi neběhá a není ani vůbec hezky. Na kolej přicházím už asi ve 3 a daří se mi dočíst knížku kterou jsem rozečetl ještě v Čechách. Je to kniha Gold nad zlato od Josepha Hellera. Bylo to celé ve slovenčině a celkem prča. V 18 odjíždíme na балшой концертный сал , který stojí na břehu Jeniseje. Tam chceme shlédnout Národní tradiční sibiřský ansámbl. Ještě před samotným začátkem akce na kterou kouká asi 1500 lidí natáčím rozhovor pro televizi- je to trapas. A pak už začíná skvělá originálně ruská tanečně artistická šou. Byla to paráda. Na koncertě jsme také potkali celou krasnojarskou smetánku včetně děkana architektury Alexandra Vasilieviče. Budova je velmi pěkná a podle mě dobře navržená, nedochází k žádným tlačenicím. Jen v druhé části vystoupení se zbytečně ansámbl pouštěl do komerčních vod, čínské tance, karibik atd. Po velkolepé šou jsme večer ještě dovršili na kulébru u Sergeje, který nás téměř plynule česky hostil ve svém něcojako baru. Do koule se trefil někdo poprvé až na 3 pokus a to ještě bylo plátýnko v plném ohrožení. Celý herní večer je poznamenán dvěmi extra haluz šťouchy nejlepší má na svědomí Milan, který černou posílá do díry po nesčetných karambolech o mantinel i o ostatní koule. Důležité setkání je s Anjou – holčinou která obstojně mluví česky. Hned nám nabízí výlet do Stolb ve kterých zná nějaké lidi z tajemného sdružení Stolbistů. S kvěle s ní hovoříme jako rusky a po nějakém čase rychle odjíždíme na kolej, je totiž 11:30 a ve 12 se všechno zavírá a vachna si bere kulomet na opožděnce.

Dneska je to opět klasika Dopoledne trenýrovka odpoledne Kapustin. Čekali jsme že to bude jen chvilička, ale Kapustin nás zase úplně rozdělal. Nejprve vyhrábl balík cédéček které obsahovali například 3Dmax9.2. , Windows vista, Office pro vistu, google3D sketch up atd. atd. Různě jsme projížděli prográmky, vyprávěl nám historii firem atd. Nějaký čas jsme věnovali Geodézii strašně řeší ten který budeme dělat. Dozvěděl jsem se například že theo 010 kterým mám, podle české osnovy, měřit první úlohu, se už v -20 skroutí a nejde s ním měřit atd. Pak jsme se neprozřetelně zmínili že jsme byli na originálním Ruském folklóru, říkal že ho nemá rád a že nám raději pustí pravý Ruský folklór, a dal tam Jimyho Page. Vohulil to na max a vyklubal se z něj Hipík jestli to nehrál. Měl i nějaký jazz ale hlavně Handrixe, floydy, Janis Joplin atd. Z jeho kabinetu jsme zmizli až v noci z informací se mi udělala díra v mozku, nahážu proto na papír nějaké informace které se děli jen tak jak mi přijdou na um. Ukázka a použití ruského gyráče, klaviatura varhan na počítači, výrobce hudebních nástrojů. Leningrad- hudebníci skandální ruské kapely, Jak pracovat s externím 160 gb diskem, jak si opatřit nové verze programů, jak odhalit systematickou chybu z kovarianční matice. Srovnání pdf x djvu. E-books kde najít jak skladovat, systémy osvětlení při focení bez blesku. Skrátka je to borec. Ke konci už jsme museli utéct jelikož by nám praskly hlavy. Půjčil nám nějakou hudbu a ruský výkladový slovník.

Máme od 10 3Dmax jenže naše pripodavatelnica nemá čas proto nám po nějaké sekretářce dává informace o tom co a jak je třeba dělat. Já ani dejv ale naprosto nic v tomhle softwaru neumíme. Naštěstí se mému kolegovi po chvilce daří zaujmout pozornost dvouch očeň intěresných děvušek, které nám ochotně vysvětlují všechno co potřebujeme. Cíl dnešních 3 hodin si vytyčujeme sami výroba - kulometu. Dneska od rána ještě usilovně drtím říkanky z ruštiny, které na hodině také mistrně preze

ntuji před naší novou spolužačkou Helen Desmondovič Hanna, která jinak učí anglinu ale teď je v roli poslušné žákyně. Po cestě zpět vysedáme v obchoďáku Alpy, který je opravduve srovnání s jinými o dost levnější. Na koleji nás čeká obžerství, jelikož poslední dny jsme baštili furt chleba se salámem nebo rýži. Z rutinních důvodů si dáváme také slzu vodky, jmenuje se mráz i slunce a je moc dobrá.

Trenírovka, krassgasa – net, Chtěl bych tu teď ale napsat že na tydle stránky nemůžu dávat žádné fotky které zachycují stinné stránky Ruska. Není to kvůli cenzuře, ale kvůli tomu, že všichni co se tu o nás pěkně starají, by z toho byli smutní a protože mám všechny tydle lidi rád, tak nechci aby byli smutní, a proto to teda nejde.

Den kokot. Milanovi se dodělal komp. Mají tu mnoho virů na to nás upozornil i Kapustin. Odnesla to s největší pravděpodobností nějaká část windovs ktrá spouští komp, takže klasika. Navíc spouštěcí disketa do dosu je opravdu možná udělat jen z diskety na kterou nemáme potřebnou díru do kompu. Po obědě jdeme s Davidem na British Council, kde máme sraz s naší spolužačkou-učitelkou Helen. Dobrovolně povině se registrujeme a pak klábosíme , teda spíš David klábosí a já se snažím něčemu rozumět. V 18:30 mám sraz s Anjou ale všechno jde šejdrem. Bouda na které jsme měli spát je vyjmečně zamčená a tak se nedá dělat nic jiného než se vrátit na kolej Po cestě alespoň trénuji Ruštinu, ale to je také těžké neboť Anja umí dost dobře česky takže neopravuje dostatečně. Po rozdělení našich cest do domovů se ještě ztrácím, takže přijíždím pekelně vymrzlej a hladovej.

Jde se na to sraz máme na predmostnej plošadi odkud odjíždíme busem , který jede do odlehlejší části stolb. Začínáme příjemným stoupákem který končí na Tak maku. To je první z šutrů který ční ze země. Jako všude ve stolbách i t

adyjsou mladiství popíjející výrostci, skály jsou z nějakého hrubého granitu nebo tak něco. Výhled do kraje je moc pěkný jen celý Krasnojarsk je zahalený do smrtonosného kouře. Po cestě tahám z Anji ruské názvy které zase obratem zapomínám. Jdeme celkem v klidu kolem rok staré moderní sjezdovky. Poprvé v životě tu vidím vlek který jezdí po rovině. Všude jsou také sněhová děla. Co tady dost podělali je to že když dělali sjezdovku tak stromy vypálili. Ty stromy které ale chtěli nechat jsou dost ohořelé takže to podle mě nepřežijí. Anja mi vypráví o svém příteli, který je speleolog a potápěč. Ona s ním občas jezdí do Abcházie (Kavkaz) Anja evidentně ráda leze a jinač je designérka webových stránek. Píšu to tu pěkně na férovku abych zabránil Evě v nějakých imaginárních konstrukcích. Po delším průstupu lesem docházíme k skále která se jmenuje Pilíř. To je pěkná skála která prý stojí u samých počátků firmy Rock Pillars a je i zobrazená ve firemní značce. Je to tu paráda pěkný lezeníčko od lehkých až po těžké věci, zdá se mi to i docela dobře odjištěné. Začíná se už pomalu smrákat a Anja už mě směruje k stolbě číslo 1. ta je největší. A tady začíná mazec, Anja mě poučuje že je nutné mít úplně očištěné podrážky, aby to drželo. A je to marast- moje boty jsou moc tvrdé takže neobkreslují a nepřilnávají tolik k terénu a nebo se vymlouvám. Každopádně mě to hodně klouže a ruce na těhle skalách nejsou. Blbý ještě navíc je že místní používají rozedrané rukavice u kterých má člověk kontakt konečků prstů se skálou. Já lezu bez rukavic a kosa je očeň bolšaja. Lezení by bylo myslím v létě celkem lehké ale tady se leze v pohorách a po ledě. Asi v půlce 30 metrového lezeníčka které se zkládá z jednotlivých výstupů po šutrech je kámen kterej klouže nepřekonatelně, Anja všude běhá jako kamzík ale se mnou je potíž. Jsem naprosto žalostnej, musí mi pěstma podpírat nohy jinak bych to nedal, mám asi 2 pěkné skejty dolů. Trochu se stydim ale co se dá dělat. Výstup na horu je nádherný a plný strachu- to je paráda. Dolů to jde krásně místní lezci tu chodí v okovaných botách. Některé cesty trasy lezeme těžšími cestami což je klasika to znám už od Káji. Anja těmto nestandardním cestám říká chytrušky a jsou to takové malé kontesty ve kterých mi dává čouda. Poslední sešup je trhlinou která je asi 0,5m široká a hodně hodně vysoká, paráda. Jdeme ještě na stolb číslo 2 a pak se jdeme kouknout na chatu běsy, to je chajda ze které vypadl Hauzík. Koukám na ten šutr ze kterého to prý sešněroval a myslím že bezvědomí bylo ještě dost šťastná varianta. Už je tma a tak makáme ještě asi 7km k silnici. V buse ještě písemě doplňuju svou žalostnou slovní zásobu. Nejhorší slova Lano, vakcína. S Anjou se loučím ještě mi kreslí do mapy lezecké stěny a trhy. Doufám že se mi podaří dostat se nějak protekčně do té Běsy chalupy. V noci jsem úplně kantáre všechno bolí. Telefonuju s EV.

Dneska jsem nervózní . Helen Desmondovič mi vzkázala že když nepřijdu v 15:10 na její lekci angliny tak mi „kick my ass“ a ještě že je extremely strict, Jdu se na to ještě proběhnout a pak už v přesný čas stojím před třídou dokonale vystreslej. Helen je v pohodě, moje anglina už ne tolik ale mám v rukávu připraveno trošku jumoru takže i ve třídě mě berou. Večer ještě prohlížím nějaké sporty, potřebuju koupit lezečky.

Dnes je na programu bazén. Je nutné absolvovat velmi primitivní zdravotní prohlídku, nasadit si antikoncepční čepičku a pak už se plave. Voda je teplá, ale venku je zima, nutí vás to tedy usilovně plavat. V bazénu jsem asi 3 hodiny což je můj rekord a dost se divím že mě nechytaj obvyklé křečičky. Ke konci se ale chodím nahřívat do sprch. Po bazénu scháním internet ale to je špatné buť to nefachá nebo je zavřeno. Čeká mě ještě běh a formální návštěva krasgasy. Dejv jel dnes s buddhisty do čity vrátí se snad zítra. Mám obavy aby nedosáhl osvícení už teď a nerozplynul se v nekonečnou pozitivní energii. Nevím jak bych to vysvětlil celníkům že mi po něm zbyla bumážka. Ale zase by se mi hodili jeho prorážečky. Dnes v noci nás napolo přestěhovali na jiný pokoj uvidíme co se z něj vyklube. Je to 2 etáž nomer 207

Ráno makám na net na Krasgasu , nutně už potřebuju stáhnout nějaké skriptum na průmyslovou geodézii, ale smůla

Terka se sice snaží, ale furt nic. Potom máme schůzku s Kapustinem je to naštěstí kratší než obvykle jelikož ve škole dnes všichni slaví svátek 8,marta což je den žen. Všechno je ve znamení tulipánů, sms-ek a dvoření ženám. Berou to tu dost vážně a my se toho hulvátsky nezúčastňujeme. Večer v 22, mám sraz na zastávce Turbaza s Anjou, Nasťou, Taňjou a Koljou. Čeká nás polomotorizovaná pouť na izbu Běsy. Samotná chajda je u prostřed lesa a chtěl bych tu popsat její speciální systém zabezpečení, který ji chrání. Stavení je na celkem vysoké skále a není k němu žádný přístup. Nasťa jako zkušená stolbistka se od nás před boudou odděluje a jelikož zná tajemství přístupu na boudu po chvilce se k nám z výšky snáší žebřík který spouští kladka. 1 stranu stavení tvoří skála to aby horolezci byli v neustálém kontaktu s materiálem, další zdi jsou roubené. Záchod je libovolný asi z 8m výšky , holčiny tu mají myslím takové stupačky ale nevím to jistě, každopádně je to dobrodrůžo. Odtud spadl Tomáš Hauzer, kvůli kterému nás tu tolik buzerují. Po příchodu nanosíme dřevo a zatápíme. Každý vytahuje svoje trumfy: šampus, vodku, uzené ryby, salámy a moje maličkost blbá petka lacinýho piva. – tak to se ti péťo nevyvedlo. Mají tu strategii když už tak už a do ní se pivem fakt nestrefuju. Navíc mi ho stejně zakazují pít protože podle jejich názoru byl Tomášův pád způsoben mixováním vodky a piva, budu tedy prý pít vodku. Docela mě štve že i tady jsem tím nešťastným pobytem čechů poznamenán. Kolja v nestřežené chvíli obdarovává dívčiny pugetem tulipánů. Všichni jsou z nich u vytržení – mají fakt velikou radost, i když jsou podle mě ty kytky už v posledním tažení dík mrazu. Někdy o tom skusím přemýšlet čím to je atd. myslím t

a radost. Během noci se hodně klábosí a musím přiznat že rozumím tak 30 procent, směju se vždycky když se smějí ostatní , myslím že jsou možná trošku sklamaní že jsem tolik zticha. Jediná moje výhoda je že tu mají kytaru, házím do placu nějaké songy, které se jim myslím líbí. Na závěr večera házím k dobru Ja prepil děngy v bare. Kolja už je vcelku nametenej protože to do sebe dost klopí navíc se vždycky postarám aby můj stakan byl poněkud evropštější. Rád bych se mu omluvil ale cítím že teď je nutné projít jakýmsi vstupním testem který ukáže že se neopíjím do bezvědomí. Ráno je v pohodě Anja a já vyrážíme na 2.stolb a na palčák. Moje odvážná průvodkyně má tentokrát trikoně to jsou okované boty a zase mě hodně pomáhá. Výstupy jsou opět skvělé strach a extáze. Už si pomalu zvykám na mráz bez rukavic. Večer slézáme na bus ještě na izbě potkáváme kluky horolezce a Anja si po cestě láme obě lyže na kterých se tu jezdí dolů. Na kolej přicházím asi v 19 a zrovna taky přichází Ženja, Olga, a Saša. Olga chce už za dva týdny odjet do čech proto jí dáváme ještě poslední rady . Naše hostitelství je zase žalostné proti jejich šáňu a jahodám nasazujeme naši nejvyžší trumfovou dvojici 2,5 litrové piva Tolstijak a Abakanskoe. Je to krize, ale naštěstí mám dnes i dík těm horám, príma den a proto se svou Angloruštinou perlím a všichni se dost baví.

Ráno máme něco na krasgase potom bazén, od 15:30 na sibgau ruština a galina. Na ruštině děláme strašné kokokotiny nějaký vyumělkovaný pravopis tuším něco kolem pomnožných čísel a tak. Večer padám znaven a hned spím, ten bazén mě tentokrát rozsekal.

Dneska nás čeká v rámci Orientation veeku návštěva zoo . protože ale zoo nemám vůbec rád netěším se. Jedeme akorát tři Dejv, MilanF a já ostatní něco mají ve škole. Průvodkyněmi nám jsou dvě holčiny co chtějí do čech , ale jsou dost nekomunikativní za což možná nemůžou, nebudu je proto dál rozebírat. Zvířata jsou zajímavá ale zavřená v klecích jako ostatně všude na světě - Dejv se to snaží řešit alespoň tím že jim spravuje karmu tím že každému zvířeti říká mantru. Něco jako :ó mani pemehók nebo tak nějak, doufám že se to může psát takle na rovinu. Nejvíce mě zaujal tygr 390kg, když se na vás podívá začnou se vám lepit půlky.

Dneska se děje celkem kulový. Běhám a trochu cvičím. Taky si půjčuji od Verči, která tu pořád pracuje a vylepšuje naše žití, knížku Garry Potěr. Zvládám obstojně 1 a kus druhé kapitoly. Večer máme sraz ze Sergejem na kulébru, jdeme jen s Milanem F. Po druhé hře se diskrétně ptám Sergeje jestli by nebylo možné vypít si tu za naše zdraví lahvinku vodky kterou jsme vzali, a Serjoža mi vysvětluje že je to v pohodě možné protože on je tu jako ostraha a hlídá aby tu nikdo vodku nepil. Jdeme tedy do horního patra a popíjíme a klábosíme, Sergej je strašně ochotný pro nás lec co podniknout. Vypráví nám o Chakázii a Tuvě. Je to vášnivý stopovač a myslím že bude možné ho přemluvit aby nás vzal s sebou na jaře na nějakou pouť. V 11 se musíme urvat aby nás postili na kolej přijíždíme a stává se nám nemiá záležitost. Po našich nedobrých hostitelských výkonech jsme se rozhodli nakoupit a udržovat v nedotknutém stavu v lednici jednu vodku a šampáňo, pro případ nenadálé návštěvy. A tyto produkty jsme po příkezdu na kolej z razu vykalili aniž by jaká návštěva přišla. Jdem spát ve 4.

Překvapivě stáváme dost pozdě. Čeká nás Ruština a návštěva fakultní knihovny. Nejhorší je každodení doprava do školy to trvá přes hodinu v autobuse. Ruština vo prdu skargavorky a gramatika prostě kasa. Stavuju se ještě dohodnout na středu ten kosmyčeskyj monitoring a v podvečer jdu běhat. Večer ještě čtu garryho a je u nás ještě Olga občas mi připadá že nerozumí ani slovo z toho co jí říkáme. Z Čech na mě s těmi skrypty furt kálejí sem zvědav jak to zejtra okecám u Kapustina.

Ráno vstávám kuriozně brzo a jdu na internet na krasgasu rozhodl jsem se vytvořit z nějakých materiálů jako skripta na SPGD, aby bylo vsjo charašo. Stahuje se tu všechno 33 hodin. Je to paradox, vypadá to tak že jsem vytvořil skrypta, která Kapustin nastuduje a pak mi je zpětně převypráví. Ctrl+C, Ctrl+V. U Kapustina klasickej brainstorming and brainbraking. Začínáme v 15, rozebíráme snad úplně všechno, ze začátku pracujeme na plánu výuky geodézie, poté děláme nějaké pokusy na microstationu a autocadu, nakonec zdlouhavě projíždíme podle mého názoru dost geniální Google sketch up. Ještě asi hodinová exkursedo světových internetových knihoven, zajímavá je www.books.google.com a ještě pár ruských pololegálních. Už je asi 9 a dělám pár drobných chybek první reaguju na nenápadnou kapustinovu zmínku o kalkulátorech, čímž se dostáváme do dalšího světa programování. Nakonec už málem dostávám pěstí od davida když pronesu neprozřetelnou chybu že mám pocit že obecné řešení integrálů se na kompu nedá provést. Nemusím dále psát že následoval hluboký kapustinův nádech atd.atd...

Rozjeli to na nás už máme školu každou vteřinu. Od 8:20 Dějiny sibiřské architektury s gaspadinem Slabuchou trosku jsem pocital ze bude tento predmet nuda ale první lekce byla fakt dobrá mluvilo se tu o kolonizování sibiře, povídání bylo zajímavé a clověk se nestačil divit jaká je tu obrovská směsice národů. Spoustu věcí které každý den spatřuji na ulici má po takovém výkladu jiný význam. Dost mě překvapil a potěšil odstup s jakým vše vykládá prostě vám například řekne že dle jeho úvah byla kolonizace sibiře možná dík gulagům a nijak to dál neomlouvá ani neřeší myslím že je to tak správně. Odpoledne nás čeká ještě angličtina a setkání s žeňou která nás bude učit kosmický monitoring. Je stejně přibližně stejně stará jako my a je z nás lehce nervózní, povídá něco o družicích ale většinu z toho už jsem slyšel. Běhám a bolí mě koleno. Večer nás ještě navštěvuje Saša a žeňaII, po jejich odchodu hodně klábosíme a vedem různé filosofické debaty, spát se jde až v 4. Budíček a nástup na 3D max. Cvičení je dost dlouhý a učitelka co ho vede ač bych to do ní neřekl, je fakt dobrá, všechno má dělaný na bázi maximální volnosti ale svými častými návštěvami vás donutí zamakat. Vařím skvělý boršč ze zelí (kapusty), fazolí, brambor atd. a odbíháme na ruštinu. Ta stojí tradičně za prd za celou hodinu kromě poviných skargavorek jsem ani nekvák- teorie tvorby slov. Od 6 máme sraz na zahraničním se 7 studenty kteří chtějí do čr. Jsou vyjuchaní a o nic se moc podle mě nestarají, do čech se dost těší. Večer ještě chvíli koukám na nějaký německý večer kde běží film o nějakém německém tlouštíkovi který navštívil Bajkal v jednom kuse lemtá pivo a provozuje podobné bejkárny, je to ale celé v němčině a bez titulků.

Dneska me ceka plavani a odpoledne 3 hodinz sociologie nebo konfliktologie. Dnes take prvni den je nad nulou a to hned 5 stupnu vsechno brutalne klouze a vsude je smrad a odpadky. Hodina sociologie je dost zajimava ucitelnica jen mirne koriguje tok diskuse kterz vve tride spontane vznika bohuzel nerozumime temer nicemu protoze vsichni mluvi ocen bystro. Ve tride je lidem tak 17 je to spis jako na stredni navic jsme na asi tak 30 zenskejch jen 3 kluci a do diskuse nikterak nezasahujeme. kazdy den me velmi pumpuje cestovasni na anglictinu a polovinu predmetu jezdim na sibgau a to je vic nez hodina v buse cislo 90 na stojaka. Dnes vecer si poprve v yivote striham nuzkama vousy, chtel jsem vyzkouset je li to v nouzi nejvyssi možné a odpovidam je, ale zubům se holt nevyhnete priste na to radeji prdim.

Dneska je takový administrativní den. Od 9 jsem na krasgase a pracuju na netu stahuju spoustu věcí pro výuku geodézie sociologie atd. Odpoledne mě čeká všechno přeložit do ruštiny, dostali jsme s dejvem od galiny ještě lukrativní kšeft: přeložit dokument na nastavenÍ jakéhosi mechanického stroje. Je to za 150 rublů. David odjíždí asi

v 14 do Divnogorsku na buddhistické matiné. Mě ještě zbývá vytřít, zašít nějaké věci a také jsem chtěl vyprat, ale nevim nevim. Neběhal jsem protože mě včera nějak píchalo v koleni, to je na kokpit.

Dneska mám na plánu výlet. z původních dvou účastníků se to rozrostlo na solidních 5 borců. Mimo obou Milanů jde ještě Sergej, a Helen. Plyně všichni přecházejí mezi 3 jazyky mimo mě. Sraz je v 9:30 na konečné sopce. Bohužel po hodině čekání, kdy nám Sergej a to podotýkám, je rodilý Rus, říkal že na tej ceduličce jsou nějaká slova kterým vůbec nerozumí, rozhodli jít pěšourem a na původní můj záměr smatrit skály na konečné busu 12. Jdeme tedy ke břehům Jeniseje, furt hustě fotíme a hovoříme. Sergej mě ještě ráno volal, zdálo se mi že byl trochu nervní z holky z irska, která s námi půjde, teď jsou nejlepší kámoši. Potkáváme veliké pole podzemních zemljanek ve kterých rusové uchovávají potraviny, a obklikou k sopce jsme ještě shlédli lyžařský závod. Na sopce nás navštívili pejsci a i přes to že teď nedávno jeden milana trochu cvakl do lejtka, tak se k nim milan měl nejvíce. Přes sjezdovku sjíždíme ke kolejím a ještě jdeme s helen a serjožou na čaj. Na Irskou holčinu je to na koleji síla jak se svěřila, což mě poměrně překvapuje jelikož tvrdí že pracovala nějaký čas v ghaně. Každopádně po příjemném pokecu odjíždíme asi v 17 do divadla muskomedií kde nás čeká extra šit vystoupení, prý od gogola či koho, každopádně je to strašlivé na playbek hrané komerční vystoupení.

Dneska je to zase hard kor. Od rána v šichtě ruština přejezd anglina přejezd kapustin smrt. Kapustin nás zase porcoval asi 6 hodin hodně jsme dělali v photomodeleru, ještě nás trochu rozsekal když nám mimochodem ukázal autocad 2008, překvapil nás tím že nás nenechal stáhnout libovolný software prý to teď duma odsouhlasila že se to už nebude tek kopčit jako dříve. Dal nám ještě kratší přednášku o moderním systému 3d zobrazení pomocí dvou kolmých monitorů.pak jsem upadl do bezvědomí. www.npopm.ru , teoria Baarda, Grofarian

úterý – zašívání proviantu tvorba jakési prezentace na sociologii, četba Garri potěra. Sraz s Olgou která odjíždí zítra do čech překládáme a vysvětlujeme jí s dejvem matematiku, bude to mít těžké mnoho toho nezná. Běh večer nás navštěvuje miss Helen přednáška o ghaně a další trapasy s mojí anglinou.

Středa – Dějiny sibiře, ostrogy a počátky města krasnojarsk, veškeré pěkné budovy tu rozsekali v 60,letech a postavili na nich komanšské krychle. Oběd. Odjezd na gladkovu. Večer je u nás milan Gruby, je to masér i když trochu mlčenlivější zjistil jsem že byl asi 4 roky ve francii a celkove je dost chytrej, vysvětluje nám různé záležitosti kolem elektráren atd. Jsou tu holt samí borci. Město ukazuje pod sněhem samé hrozné věci všude smrdí a je bahno . Tam kam chodím běhat zapadli do bahna 4 auta až po okénko, zítra to vyfotím. Začali se mi loupat stolbo-prsty.

čtvrtek – dneska máme od rána smrtelné 3hodiny 3d maxu, tendle softvare mě umrtvuje v nabídce máte si 6biliónů podokýnek a jinčích různých podnabídek a ještě k tomu jde všechno dělat minimálně šest seti způsoby. Naštěstí přednáška od pripadavatelnice je dost názorná takže na konci hodiny už dovedeme nakreslit ubrus i s volnými konci které se podle gravitace skroutí do libovolných tvarů. Hned po maxu nás čeká únavný přejezd na aerokosmik a podělaná ruština skloňujeme netradiční podstatná jména. Večer jdu ještě do bazénu, vedle bazénu se zrovna hraje fotbal a je tam strašně moc agresivních fanoušků.

Pátek – ráno mám trénink. A pak jedu na druhý břeh na kosmický monitoring země, hodina je dost divná protože je nás tam jenom pět a ještě nás upozorní že se nikomu nemá o ničem nic říkat, ale vcelku nic zajímavého se tam nedovídám. Od 3 máme v korpuse D, ruštinu. Po ruštině nás čeká big action, Nasťa mě pozvala na stolby a mě se podařilo ukecat i kluky, vyzbrojeni spacáky jídlem a vodečkou (berjozove bruňky) vzrážíme spolu s nasťou v 8 od Turbázy. Jdeme v celku rychle a nenuceně konverzujeme. Horší to už je když se odbočí ze silnice na stoupák k jizbě. MilanF nemá přípiš skvělé boty a proto jde víc po rukou než po nohou, dost to klouže, nicméně po nedlouhé době jsme už na vrchu. V místnosti je teplo a paša s aljochou nás už netrpělivě čekají. Myslím že parádní noční výhled z vysoké terasy oboum Milanům vynahradil trable spojené s cestou. V jizbě se zatím začíná rozjíždět večerinka , kalíme hrajeme na kytaru a hovoříme, david i milan mluví naprosto plynně řekl bych že líp naž Aljocha který už toho má po čase dost, pořád něco rozbíjí a celkově už je zralej na spánek. Jinač je vsjo charašo. Jdem spát v 5:30 a vstáváme 8:30 to už tak skvělé není.

Na Turbázu skoro běžíme a je to jen tak tak . já ještě testuju kačevstvo místního jehličí, když odbíhám na velkou, podle Davidovi průpovídky opilí hovínko musí ven. Přijíždí transit který nás bere do Divnogorsku. Naše průvodkyně je Anna a Lena jsou to obě príma holky takže je i celkem sranda. Anna učí na sibgau statistiku a je to ten tip človeka který vás odrovná energií pořád něco mluví poskakuje a celkove strašně všechno aktivuje. Lena je tiší a je to čerstvá lékařka. Zastavujem se u jakéhosi pomníku a vážem nějaké mašle na stromy je to zvyk. Lena potom vyprovokovává sněhovou bitvu a to není dobrý nápad, jelikož já hned první koulí asi na 50 metrů trefuju Lenu přímo do obličeje, všichni mi gratulují jak skvěle jsem pochopil účel této hry a chudák lena se z toho dost dlouho vzpamatovává, mrzí mě to. Divnogorská přehrada GAS je prý 2 největší v rusku mě ale přijde úplně normální. Chvilku kolem ní pobíháme fotíme se s jakýmisi kozáky a pak nastupujem spáteční cestu. V krasnoyarsku se dělíme hoši toho mají po včerejšku dost takže jdou chrápat já jdu s holkama na návštěvu k Marii která je chudóžnik (umělec). Bydlí spolu s mámou na okraji města v 13 patře paneláku. Máma je učitelka zpěvu se zajímavými filosofickými názory dlouho s ní debatuju o jejím pojetí energie která nás obklopuje. Marie je teda fakt asi umělkyně protože snad všechno v bytě si dělala sama : hrníčky ,oblečení, obrazy a řetízky a nevim co ještě. Anna skládá písničky a taky mě skouší naučit něco od vysockého ale jde to z tuha. K jídlu si dávají nějaký salát s kvasem a to mi teda moc nešmakuje, ani mě nikterak neoslovují moroženoe (nanuky) které tu baští skoro jako hlavní jídlo. Na kolej jedu až v noci a mám poprvé docela dobrý pocit ze své ruštiny, i když holky tvrdí že mluvím z nás 4 čechů nejhůře.

Dneska mě čeká mega běh krosim to až na sopku a sbíhám po hřebeni na druhou stranu je pěkně a sníh relativně drží ale je už nad nulou. Večer je u nás na návštěvě Helen drtím jí bránici svou petroangličtinou. Telefonuju také s EV ale pořád s ní neumím mluvit tak pěkně jak bych chtěl. Zítra skusím mail.

Plaváníčko to je moje potěšeníčko v bazénu jsem sám a plavčík se mi plně věnuje bohužel kraulu už se definitivně vzdávám nějak mě vylétává levé rameno už se mi to jednou nějak zakouslo a vůbec to není příjemné. Ruština je vcelku dobrá a anglina v pohodě. V 18 hodin jdeme s dejvem, sašou žeňou a milanem na film 300 sparťanů. Je to jeden bolšoj masakr. Představte si největší masakrovej film a vynásobte 4 a jste na půlce 300 spartanů. S dejvem se strašlivě smějem až mě bolí břicho sgvělé gerojské výkony kdy například jednou ranou zabije spartan 5lidí, umocňuje ruský dabing, bojujte za rodinu a podobné hesla. Navíc hlavní hrdina filmu je car Leonid , prostě všechno je to upraveno na ruské poměry iliji muromce. Všude jsou litry kečupu.

Dneska je den ve znamení pripadavatěl Kapustin nejprve stahujeme nějaké věci z netu děláme nějakou práci na geodézii a po obědě nastupujeme na 7 hodinovou (ne vyučovaci hodiny ale hodiny ve smyslu kosmického času) štrapácii, je to zase naprosto neuvěřitelnej mazec pracujeme na všech programech a všechno smatrime a testujem, neni proto divu že na konci uroku když se nás náš guru zeptá nehrajeme li šachy david se strašlivě rozesmívá. Co mi přišlo během hodiny na um. www.geokosmos.ru, dělání povrchu v skečapu, editace čuraku (v překladu do češtiny výřez) v gisech, propojení s google earth, práce v arcgis, geo lis, systémy: aple, sun (solaire), windows, linux, unix, Tady je jeden z papírů na které nám náš učitel píše poznámky, dávám to tu jen tak pro představu, doufám že na to nepřijde možná by se zlobil.

Středa výuka nám začíná až od 12:10 tak teď čtu harryho potra dneska ho dolousknu. Angličtina je mazec a helen se mě furt na něco ptá čemu nerozumim naštěstí sedim s kosťou a ten mi řekne všechno. Dejv na angličtině byl 2v jakési olympiádě a teď je naštvanej že musí postupovat dál. Od 16 máme sraz ještě s Milanem a sestrami Violetou a Janou které nám budou dělat průvodkyně po Krasnojarském muzeu, hoši jsou ze slečen unešení, na můj vkus jsou to příliš luxusní holky, navíc mě muzea nějak nebaví. Večer bloudím po krasnojarsku a kupuju další díl Potra.

3D max – 3hodiny práce v tomle gigantickém programu, david udělal skvělou animaci ale ma to 10 mg. Já tu dávám k dispozici alespoň něco. Ruština odpadá a tak jdu nahnat fizičku něco namě už dva dny leze tak to doufám přemůžu. Dejv má srajdu a tak teď spí.

Pátek to znamená bazén, jsem tam zase skoro sám a tak mě na konci tréninku zve plavčík na kafčo, mají v kanclu automat do kterého se nemusí házet peníze, já kafe sice nepiju ale myslím že todle bylo fakt hnusný. Sociologie byla zase bombová, učitelka je fakt skvělá, vždycky když začne být ve třídě bordel dá k dobru šutku a odlehčí to, nebo se cvičí vzpory na židly, moc mě mrzí že nerozumím zcela. Dostáváme jakési úkoly. Dejv jde dnes s veronikou na buddhistickou přednášku a proto jde z hodiny dřív. Je to dobře protože na konci hodiny moc dobře poklábosím s pripodavatelnicí až mi bude 45jako jí rád bych na tom byl s otevřeností mosku a nezaseknutostí tak jako ona, v čechách musím začít některé humanitní knížky alespoň elementárně projít. Dneska večer má rozlučku Nasťa ze stolb, je to v baru futbol a z Čechů jdu jen já. Musím říci že bar se mi vůbec nelíbí, za prvé se platí 100 rublů vstup, za druhé tam ne všechny hospodský jsou zcela vykryty,a za třetí tam stojí pivko 50, staropramen 80. Stolbysti v čele s obrem Pašou se dobře baví v půlnoci jdu na kolej. Cesta je málem moje osudová, hned na schodech mě někdo ze zedu dost prudce strká na malou zídku naštěstí to ustojim a když mě jeden ze dvou týpků chytá za ruku okamžitě zdrhám. Bohužel moje pohory nejsou na běh nejlepší, kouřim to směrem na kolej ale nemůžu přeběhnout přes frekventovanou silnici beru to teda podél. Kvůli těm pohorám mě málem dobíhají ale kvůli těm pohorám je nakonec dostávám, přede mnou se totiž zničeho nic oběvuje stoka kanálu, je ještě trochu zamrzlá a docela široká, navíc seběh k ní je hodně kluzkej a prudkej. Odrážím se a prigám asi do dvou třetin kanálu tam je naštěstí asi jen po kolena. Borec za mnou to asi brzdil z toho svahu a nedobrzdil takže to cákl přímo do hloubky a už to za mnou netáhl. Já ze strachu běžím skoro až na kolej. Zážitek nic moc hlavně kdybych neutekl tak nevím co se mi stane, lidi tam žádní nebyly.

Sobota , mám pěkný den na běhání a na úkoly pro Kapustina, dělám moc fajnovej kostel. Večer k nám přichází na návštěvu Anna, Liona a Marie to jsou holky u kterých jsem byl před týdnem hrajme na kytaru, a ještě děláme nějakou pantomimu, je u nás i Milan.

Dneska razím na stolby, jdu jen sám a těším se na klid který v přírodě potkám, bohužel na vrcholcích je naprosto plno možná je to tím že je moc pěkně. Vybíhám na nějaké drobnější vrcholky a mám i jedno prvenství na jeden z vrcholů Praděda ještě nejsou stopy takže jsem prvolezec. Bohužel při jednom výšvihu mi ulétává čepice a při záchranných pracích mi zvonilo na mobil neznámé číslo a když jsem vyštrachal přístroj, byla na něm sms v Ruštině :“ uletěla ti čepice co“ vůbec nevím kdo mě pronásledoval ani mě nikdo doposud nekontaktoval. Po zpáteční cestě jsem ještě navštívil horolezecký hřbitov , tak 30 desek. Himaláje a Kavkaz a tak polovina smrtí 2.stolb a Tak-Mak.

Pondělní rozvrh zabírá angličtina a pak až do noci Kapustin a geodézie, tentokrát se jedná o specielní Linux hodinu. Já s dejvem jsme vcelku zapřísáhlí odpůrci Linuxu a nutno říct že po skončení předváděčky asi nebudu Windows prozatím měnit, dobré je že celý systém spustil master kapustin z cd bez instalace proste je to všechno dost malé dělali jsme na verzi ASP Linux 11 a na open Office pro Linux verze 2.2, jde dělat všechno jako na Windows všechno je zdarma ale přesto zvyk je železná košile a drobňoučké problémy se také nedají vyskytnou. Probírali jsme ještě nějaké věci kolem rozborů přesnosti a pak nás k večeru náš guru zasvětil do tajů šachové hry dejv asi 500 prohrál a snížil výrazně kapustinův koeficient který se automaticky generoval v programu. Musel tedy zasáhnout sám mistr a v rychlé partii na 5 minut rozsekal nějakého Číňana, byla zábava ho pozorovat: No tak pojď, no výborně, poď poď poď , tak a teď tě dám atp.

Dopoledne spíme dost dlouho a tak stíháme už jen internet, poté jedeme do města nakupujeme mapy a jídlo a jsme s Dejvem úplně na káry řev, smrad a mazec mapy stojí vcelku za prd. Večer jdu běhat ale je všude hromada bahna a tak to je spíš pěknej skluz nežli běh, navíc jsem dost zadělanej. Dejv pomáhá Ženě s papíry do Čech.

Dneska je Slabucha a historie Sibiře už mě to moc netankuje protože se tu furt mluví o nějakých barákách, že mají střechu, schody a omítku a tak. Odpoledne je angličtina 2hodiny lekce a pak jdu s Helen ještě do jakéhosi British klubu tam pomaloučku usrkávám čaj (čaj stojí podělanejch 75rub.) a plynně konverzuji. Večer jdu na kolej anglicky se nikdy nenaučím pár lidí se z mých anglických sov málem posr. Smíchy třeba takový chodník = walkingstreet, atd.

3d max je zase dosti plodný plno podmětů, navíc zjišťuji že paní učitelka dost dobře rozumí i skečapu a některým jiným programům, dost zajímavá je strašlivě jednoduchá hra se stíny kdy můžete pro konkrétní stát, město roční dobu a denní dobu určit stín který vrhá vámi navržený barák či cokoli jiného. Odpoledne je ruština a potom mám bazén je ale totálně přeplněný takže se dá jen šlapat vodu na místě. Večer dělám kapustina abych měl volno o víkendu.

Dneska ráno mám od 10 už asi 4 schůzku se Sašou který neustále potřebuje rady nebo spíš pohovory které se týkají jeho cesty do ČR a jak jsem čekal ani dnešním materiálem který jsem stáhl z netu ho neuspokojuji, vyslechnu si pár jeho dobře míněných sovětů které ospravedlňují a upřednostňují Ruskou politiku. Naštěstí odjíždím po12 do bazénu ten je krásně prázdný a tak se v něm zase příjemně proplouvám. Po bazénu je Kosmický monitoring jak se ale v korpusu K dozvídáme ten dneska odpadá. Máme tedy dost času a zjišťujeme skvělou věc, všudypřítomné stánky s nápisem moroženoe skrývají bombasticky levné nanuky za 3,50 r si koupíte celkem normální nanuk a nejdražší skvělej mega nanuk stojí pouhých 14r. Hned si jich s dejvem pár kupujeme, máme to místo obědu.Ruština probíhá ve standardním duchu. A celej večer je zabitý jelikož dočítám 2 díl knihy Harry Potter docela mě to chytlo akorát si nejsem zcela jistý zdali to má pro mě nějaký přínos z pohledu ruštiny, všechno si domýšlím.

Ráno makám na kapustinovi první úloha je myslím super-druper. Kolem 11 přichází na návštěvu Pavlína hodně se baví s Milanem o nějakejch urbanistickejch srajdičkách tak připravuji oběd rizoto co kuchnja otdala, ozdobeno olivami. Odpoledne nám Pavlína ukazuje nádherné fotky z tajgy a pak už vyrážím na toulky přírodou do neznámého západního pásma Krasnojarsku. Blbé je že semnou nikdo z Čechů nechce chodit protože já se strašně potřebuji s někým dělit o dojmy a celkově mít při všem svědky života, takže teď strašně fotím a strašně rychle pobíhám po krajině. Všechno taje a jde se těžce proto není divu že jsem po krátké době uplně mokrej po kolena od louží a od kolen od potu,Tady jsou nějaké fotečky na kolej přicházím až dost večer.Začínám číst garyho 3,

Dnešní den je nabitý dobrodružstvím. V 10 sraz s Helen a Milanem na predmostnej plošadi smlouvání s autobusíkem o ceně a odjezd (za 25rub) do vesnice Usť Mana. Tady ještě nakupujeme nějaké nezbytnosti hovoříme s nějakým člověkem o nejvhodnější variantě cesty a proti proudu řeky Many vyrážíme. První rozhledový bod nás čeká na místě kde je kemp, okolí je pěkné, ale samotný kemp dost špinavý a všude jsou lahve staropramen. Čeká nás první výstup na přilehlou horu, prošlapuje se sněhem ale po ránu ještě drží. Pěknou cestičkou podél řeky se dostáváme asi ve 2hodiny k vesničce která v mojí mapě je značena jako asi 5 baráků, no je to spíš město. Vchod lemuje krásná skládka, bereme to přímo k hlavní silnici do města Ovsjanka odkud bych rád vyjel pět do Krasnojarsku. Bohužel sníh je naprosto rozbředlý a hlavní cesta je totálně rozbahněná nelze po ní jezdit potkáváme jen jedno speciální auto které to projede. Navíc Helen pěkně zajíždí až po kolena do břečky a ráchá se v ní prakticky celá a Milan už má také značně mokro. Otáčíme to ale rozhodně ne kvůli Helen, ta si furt myslí že je to kvůli ní a to nechce čeká nás daleký pochod do Usť many odkud prastarým busíkem asi v 19 hodin odjíždíme do Krasnojarsku. Tady se dělíme Helen jede na návštěvu k nám na kolej za verčou a já s Dejvem jdeme na ilegální koncert naší oblíbené kapely 5-nizza, včera měla koncert v pracháčském klubu ČEGEVARA ale tam stál lístek 1000 rublů teď hraje bohužel jen Sergej to je jeden ze dvojice za dáčo ve sklepním divadle , je tu strašlivě nabito a dobrá atmosféra škoda že tu nejsou oba.

Pondělí jako každé jiné, blbá ruština vedro nanuky.Zmíním se tu jen krátce o přípravách na volby které tu probíhají, v ulicích potkáváte rudé človíčky s vlajkami a celkově to tu dost řešej jsou tu strany jako komunisti, nacionální bolševici atd. Úterý ve znamení Kapustin dopoledne jsem ještě na netu ale jde to tak pomalu že skoro nic nejde udělat. Čto slučilos : zkoušeli jsme nějaké teodolity a niveláky, dostali jsme nějaké letáky na kterých jsou značky teodolitů které jsem nikdy neslyšel (Vega, Uomz, 4T3P, ruská Sokkia41 atd.) www.gsi2000.ru , normální teodolit podobný na teo 10 tu stojí jen 12000 rublů což je myslím dost skvělé, dále probíráme mapy kde jaké koupit jak tisknout jaké jsou v Rusku odtajněné atd. Dozvídáme se že v Rusku jsou koncovky u souborů v katastru tajné a kódované takže je nelze použít ani v CAD ani v microstation, dál je to nezáživné o GNU, a pak hodně zajímavá látka kterou nechápu proč nám neřekli v Čechách, jedná se o zjištění hrubých chyb v souboru měření kapustin tomu říká (relability) je to podle teorie Barda aje to dost zajímavé.

R=E - A(A^TA)⁺A^T , ()⁺ - pseudoinverze, Jediné blbé je že končíme v nepříjemném duchu protože kapustin pořád nemůže pochopit že dejv bude stejně dělat v Čechách zkoušku a celé todle ruské snažení je možná zbytečné. Dnešní lekce trhla rekord, od 15 do 22:15.

Středeční rána jsou jako obvykle ve znamení stresu, hodina Sibiřské architektury začíná už v 8:30 a to je sakra brzo, probíráme nějaké záležitosti kolem různých baráků, ale nad očekávání je to celkem zajímavé. Horší je to na Angličtině přejezd na Gladkovu mě lehce dodělává a na 2 hodinové anglické lekci i přes snažení Helen skoro nemluvím a bojuju se spaním. Po anglině jdeme s Dejvem projít nějaké knihy abychom ještě pošéfovali nějaké mapy, stavujeme se také v obchodě s geodetickými potřebami, pan prodavač se nám oboum moc nezalíbil o ruských teodolitech nám odmítl cokoli sdělit a tvrdě preferoval Sokkiu. K večeru se jdu standardně proběhnout, razím na vrchol sopky a skučím po domově.

Čtvrtek probíhá v celku nezajímavě na 3d maxu mě to už příliš nebaví, a odpolední ruština to je mega srajda, teď jsme například probírali nějaké záležitosti ohledně toho jestli se píše třeba jihosever nebo jiho-sever nebo jiho sever a tak je to těžké a učitelka Světlana která je jako vystřižená ze salónu Sado-maso byla ve svém živlu bohužel na hodině jsem byl jen já a Milan Hrubý ostatní to nemají tak povinné a tak na to do slova a do písmene prdí. Dneska nebo zítra je také den kosmonautů a proto jsou kolem toho nějaké obstrukce. Vařím skvělé bramboráky.

Vpátek mám obvyklý trénink bazénu kraul je definitivně odepsán jednou pro vždy protože mi jakoby vypadává rameno už to cítím vždycky hned na začátku. Včera jsem se strašlivě rozsekal (myšleno uběhl spoustu km) na běhání a ztuhly mi lejtka je to teda teď dost porod dneska večer to musím jít vyklusnout a teď se snažit nechodit jak mumie. Na sociologii je to mazec všechny 18 letý holčiny vytasily svoje letní modely takže soustředění je trošku v kárách. David je v pohodě protože mu jeho holčina z Čech poslala mailem nějaké fotky, které nám za boha nechce ukázat a má je v kompu schované tak že je nemůžem vyhledat, nezabírá ani apelování na jeho buddhistickou podstatu která hlásá že tělo je jenom schránka. Já žádné fotky nemám takže to všechno musím řešit silou vůle. (V pohodě evi chodim hodně běhat tak se neboj). Navíc musíme na sociologii plnit nějaké ůkoly které jsou těžké i v češtině, my navíc rozumíme v tomle předmětu tak 50-60 procent je to teda trochu sranda některé naše odpovědi. Jak už jsem psal o dni letectví dostali jjsme dnes bojoví úkol udělat životopis českého kosmonauta Remka je to komanč a ty já nemám v principu rád takže už pracuju na jeho presentaci podbarveném hudbou karla krila doufám že tomu nikdo nebude rozumět. Večer dost běhám a Veronika pozvala v gosti Hellen , z mojí angliny jsou zase všici v kárách. Dneska odjel Milan na výlet do Kyzilu jede prohlídnout různá města vrací se někdy v pondělí nebo v úterý.

Dneska nás čeká velký jarní úklid vytírání, mytí a odbednění oken atd. Verča k tomu vaří skvělou pálivou polívku, zejména v této disciplíně dosáhla tady v rusku mistrovství řepa a jiné specielní ingredience dělají její polévky jedinečné. Odpoledne dost hákujeme na pracích, Dejvovi se trochu mění plány z cesty do Mongolska zřejmě sejde, jelikož do čech 16.6 přijede karmapa a pak bude mít asi ještě jeho ségra svatbu, snažíme se udělat trochu času nahnáním různých seminárek abychom mohli eventuálně někam vyrazit už v květnu. Od 19 hodin mám koupený lístek na Krasnojarskou filharmonii do malého koncertního sálu, je to dost dobré hrají mojeho oblíbeného Rachmaninova a dost se mi líbí basová sekce čítající 8 basistů, když za to vemou je to síla okamžitě se mi ježí chlupy. Po cestě zpátky jdu přes teátr opery i baleta v ulicích jsou snad tisíce lidí lemtají pivo atd.

Dejv se ráno vrací z buddhistické kalby a je jasné že s nim dneska nic nebude. Já mám sraz se Sergejem a jdu na koně. Na farmu je to asi 30 minut chůze, vítá nás od pohledu ekologicky založená umělkyně která se teď stará asi o 4 koně, prase mášu, dva psy a jelena. Dobře jí rozumím a s velni blízkou přírodní teorií života, si myslím že si i docela rozumíme. Po otázce jestli jsem už někdy seděl na koni, dostávám na starost mladého divokého koně, kterého dneska budou (budem) cvičit mám za úkol ho vyvést a vyčesat a prý občas trochu kousne. Nad moje očekávání se ho ani moc nebojim vyčesání jakž takž zvládám s neokovanýma kopitama je to horší to sám nezvládnu vyčistit protože boreček občas vyhazuje. Hřebelcuji ještě potom hříbě a pak vyrážíme na trénink. Hned vedle naší loučky je neoficiální hřiště na paintball. Koník si musí zvykat na sedlo a pak s ním pomalu jezdíme tak že ho jeden vede a druhý na něm sedí, moc se mu to nelíbí často se zastaví a máte co dělat abyste se z něj nevykulili, člověk má po chvilce ježdění celkem zválcovaný třísla (a i všechno ostatní co překáží jízdě) takže jsem i celkem rád když skončíme výcvik. Bohužel nemám žádnou svojí fotku a asi ani nebudu mít tydle přírodní lidi neradi cokoli fotěj.

Od rána připravujeme nějaké podklady na Kapustina, a odpoledne nastupujeme k němu do šichty. Probíráme zase všechno křížem krážem počítáme asi 2 nebo 3 volné sítě a skoušíme nějaké prográmky na dělání panoramat a na řezání map na různé formáty ( ). Já se ještě zabývám trochu kapustinovou kalkulačkou Algebra, smažim mu tam nějaké prográmky. Na závěr lekce se nám dostává cenné rady ohledně odstranění hesla z Windows.

Ráno mě čeká naprosto tristní zjištění po několika neůspěšných nahráních nových dat na tyto stránky jsem zjistil po rychlém rozhovoru s místní IT komunitou že na múj účet byl uvalen mimo limitu na přijaté bajty za měsíc , se kterým už počítám, i limit na odeslané bajty a to asi 100 kb což je naprosto kulové takže moje stránky jsou odsouzené, ze školního netu, k záhubě, nechápu čím jsem si to vysloužil protože ani jeden z Milanů s tímhle problém nemají možná je to tím že jsem jakoby pod jiným ústavem, ale stejně to nechápu. A zrovna v poslední době se mě tolik líbilo jaká skvělá návštěvnost je na mých stránkách. No zřejmě tam chodili samí soudruzi. Už den nepřetržitě prší. Dost se trápím s úlohou na geodézii je v ní potřeba spousta věcí „vymislit“.

Dost čtu a dělám úlohu, o běhu už tu ani moc nepíšu. Celkem jsem si na něj zvykl a už mám dva standartní okruhy velkej a malej, každej den běhám jeden. Větší vede přes vrcholek sopky a jsem na něm obvykle jen sám, z kopce mě bolí koleno, je dlouhej asi 10 km. Kratší má asi 7km a je po rovině na něm se setkávám se spoustou lidí a i některými spolužáky. Odpoledne je Anglina a pak s dejvem jako každý týden děláme nákup pro naší 4 členou rodinku, dneska se nám vrátil milan a tak kupujeme nějaké náboje a večer je ve znamení filosofického rozjímání degustací domácího vína atd. jdem spát jako za mlada až v 5.

Dneska jsem starej unavenej kluk, 3d max dneska odpadá což je jediné jeho štěstí protože si vůbec nejsem jist jak bych to na něj zvedl. Ruština je celkem dobrá skoňujeme slovesa já dostávám výsledku testu který jsem byl nucen skoro jediný z čechů psát a je to tristní, všechno červené. No Svetlana Vadimovna tvrdí že to není nejhorší. Po návratu na kolej mě popadá čtenářská posedlost a tak v 5 hodin ráno dočítám Harryho Pottra 3.

Páteční škola je vždy příjemná začíná tréninkem v bazénu, pokračuje neurčitými kosmickými aktivitami a zakončuje se u mé oblíbené dominy Světlany Vadimovny která si pro nás obzvlášť v tento pátek připravila zajímavou látku, týká se to jistých prastarých sloves a jejich speciálního skloňování , tato látka je zajímavá zejména proto že se v ní vyskytuje rovným dílem stejně slov ,která se skloňují podle pravidel, jako slov která jsou isklučenie (výjimky). Nemluvě o tom že je nikdy nepoužijete. Večer je u nás na koleji návštěvní den mimo Helen je u nás i paulína, hodně se diskutuje atd. Pavlína například tvrdí že v klidu vipije 500 gramovou (půllitrovou) vodku a může jít rýsovat, no to myslim že trochu přepálila, ale je to jedno my naštěstí žádné ohromné množství alkoholu na koleji nemáme takže to dopadá dobře.

Dneska je naprosto krásně a já nikam nejdu dnes mám vnitřní stop limit pro dodělání druhé úlohy na Kapustina. Až odpoledne vyrážíme s Dejvem na krátkou vycházku na hřeben za sopku chceme si koupit na otestování Bělomorkanal ale nemají takže smůla. Je nádherně a po cestě zpátky potkáváme ve vypáleném lese kterých je tu spousta výjevy z 2 vsjomirove vojny. Dejv má také meditaci nad městem, čistí negativní energii z města.

Hned ráno jedu na stanici Bazaicha, dělám menší průzkum údolí a drápu se na takmak, tady je dneska i Anja se svou speleologickou skupinou, jsou tu dnes totiž závody ve speleologii. Skály jsou naprosto nádherné a jelikož jsem si vzal lepší boty než minule po kratším rozlezení, shlédnu situaci kudy bych nejlíp moh zamachrovat a už to kouřim takovou trochu zarostlou spárou, na vrch. Bohužel musim říci že to že po ní nikdo nelezl mělo svůj důvod protože ta spára byla dost mokrá a klouzalo to dost hodně asi dvakrát jsem se šestsetkrát pomodlil a nakonec jsem se dostal na římsu ze které už jsem to dál kouřil po normální cestě s ostatními, tam bylo dokonce i lano. Na hoře jsem byl ale tak vyfluslej že jsem tam skoro hodinu ležel a dělal že se kochám. Lezou tu i děti a dědové a občas i děti z dědama, jednoho tu právě mám. Dva klučinové tak 8 roků děda má pořád lano kolem ramen a jistí kluky jen opravdu v nezbytných situacích, jeho nervy opravdu obdivuju jeden z kluků totiž leze jako hraboš a děda mu pořád říká: „musíš si to nejdřív skusit je si to udržíš“ ale nezájem, klouže pořád po břiše dolů a zastavuje se na jedné římsičce, kdyby to na ní nezastavil tak letí takovejch 17m dolů fakt má nervy. Nakonec se dostávají na jeden z dílčích vrcholů pode mnou kluci totálně kašlou že jsou na hodně vysoké skále a pořád pobíhají po úplnejch krajích kam já bych se plazil po břiše a se zavřenejma očima, takle se asi roděj místní bezprovazoví horolezci (rusky se tomu když lezete bez jištění říká pěkně na férovku že lezete bez strachovky). Slézám dolů a po menších výstupech potkávám fajn bráchy ze Severní Osetie, zvou mě na šašlik tak jdu je jich celá grupa a trochu si vzpmínám na Gruzínské slova. Šašlik je naprosto skvělý. Potom se s nima po cestě do vesnice, lehce lízlej pivem, bavím o bitkách říkají mi některé případy kdy je nutné se v rusku bít. Tak například když jdete se slečnou na diskotéku a někdo jí požádá o tanec je nutné se do něj pustit. Když jim vyprávím jak je to u nás normální a ještě zjišťují že jsem nikdy nikomu nedal plnou nálož pěstí nemůžou to vůbec pochopit. Na závěr jsem jim ještě řekl že vždycky když se k něčemu schiluje tak že zdrhnu a to už byl konec vůbec si prý nedovedou představit život u nás pozval jsem je k sobě ale nevim nevim jestli přijedou, možná snad jen kvůli dobrému a levnému pívu o kterém taky šla řeč. Večer přijíždím dom, Dejv zase další den maká nonstop na diplomce.

Pondělek Dejv zase maká na dilomce, takže se s ním po trénink v bazénu nestřetávám na Ruštině. Jsme tam jenom dva a dneska mě to výjimečně jde. Bolí mě ale ze včerejška celé tělo a navíc , a to Karel v Čechách vůbec neuslyší rád , jak jsem včera lezl tu svojí spáru, tak jsem se jaksi proti lezeckým mravům chytal ůplně všeho co mi přišlo do cesty (jako vždy.) takže mám plné ruce jakýchsi malinkých trníků kterých jsem si včera vůbec nevšiml.

Dnešek je poznamenán jako každé sudé úterý 7 hodinovou lekcí Kapustina, je nutné říct že čím je tepleji a krásněji tím je to těžší a těžší. Tento tyden jsem se hodně hodně zajímal tou mojí úlohou mister bohužel měl pro nás připravené jiné штукы. Na začátku hned jakoby mimochodem vytáhl zase nějakou krabičku kterou začal montovat do kompu a jen tak mimochodem nás poprosil jestli by jsme nepřečetli kolik to má giga, no měloto asi 300 giga, pak ještě následovalo legálně koupené za 100 rublů cédo s Autocad 2008 a několik hodin ve společnosti linuxu- tento systém začínám mít hodně nerad, už v Čechách jsem cítil že mi ho někteří učitelé nutí a tady jsem se přesvědčil že je sním jen samé trápení výsledky občas dostanete dobré ale za cenu šedých vlasů a fousaté brady. Nakonec jsme se ještě hrabali v nějakých matičkách a pak nevim. Probral jsem se až ráno druhého dne

Milan měl dneska na hodině Slabuchy referát o Tuvě a Chakázii bylo to moc zajímavé a i celá hodina se Slabuchou mě celkem interesovala, odpoledne byla angličtina a tam jsem zjistil že se mnou do třídy chodí Miss SibGau, celkem pěkná holka teď to před časem vyhrála, akorát je nastříkaná nějakou hnědou barvou takže to vypadá dost komicky. Po anglině jdeme na ilegální rynek je tu všechno kolem elektroniky a všechno hodně levné. I mafiánská atmosférka stojí za to nakonec jsme za 300 rublů splašili originální verze 3dmax9, Autocad 2008, Viz 2008, Architectural studio v3.1, a ještě spoustu podřadných softwaru. Pak děláme s Dejvem giganákup. Večer se všechno instaluje.

Dneska je zase hodně plodnej 3D max, děláme povrchnosti, to jest progify terénů, kopečky atd atd, spousta novejch funkcí až z toho spíš ani už nemám radost. Odpoledne je kromě drobných poviností do školy a běhu plně ve znamení Milanových oslav narozenin, scházíme se postupně u něj na koleji, kde je to opravdu extra luxus, pračka, mikrovlnka,Tv, normální okna, záchod atd. Večerinka naprosto parádní večer se jdeme projít na břeh řeky, klábosíme s Milanovým spolubydličem z Bulharska Spasem, zlatý hřeb večera je Helenin dort který se jmenuje Praga , na který jsem zapoměl koupit svíčky. Kolem 11 jsme nuceni vyklidit lokál protože musíme pěšourem naběhnout do 12 na naši kolej jinač nám tam přistřihnou perka.

Dneska mám závody v plavání, ještě před samotným startem jsem podroben zdravotní prohlídce medosmotra. Myslím že koupili nějaký nový vercajk na měření tepů a tak a chtějí to vyskoušet. Nakonec jsem oklasifikován : в безупречном состоянии, závodím v prsouch na 1500m jsem asi o 50 let starší nežli všichni ostatní závodníci a navíc je to podle mě nějaká 36 liga. No každopádně vyhrávám, porážím dokonce i plavčíka, kterej ale moc plavat neumí. Odpoledne je sociologie tam zase kulové rozumíme a navíc nás tam nutěj mluvit. Večer dělám 3 úlohu na Kapustina. Dejv má tento víkend buddha action, protože přijel nějaký potulný učitel vypadá prý jako klasickej rus takže je to 5-ti metrovej chlápek. Když mu podáte ruku tak vám ji schvátí jako tkaničku a člověk se cejtí jako extra kokot, většinou nepomáhá ani držet roztažené prsty.

Dneska je to ve znamení hákování večer bych rád vyrazil s Milany do Jenisejsku a tak teď musim makat. Odjezd je na vteřinu přesně, něco kolem osmé naloďujeme se na pajezd směr Ačinsk a poté směr Lesosibirsk. Jsme v plackart kupéčku hned za bábuškou která obsluhuje vagón což není žádný med protože jí musíme pomáhat. Hoši se dnes rozhodl popít bublinky a tak ted právě Milan Balšoj udělal obrovskou ránu šampusem a čekáme jestli někdo opětuje palbu a rozstřílí nás, já se pitky neúčastním.

Nad ránem jsme nuceni odeslat za 50 rublů půjčené povlečení a vystoupit do chladného rána Lesosibirsku, chytáme hned busík který jede asi 50 min do samého centra Jenisejsku. Ještě než pojednám ve stručnosti jak asi vypadá město uvedu, že všichni krasnojarci a i ostatní rusové nám toto město doporučovali nejvíc z celé Sibiře zejména kvůli historičnosti a architektuře (dokonce i pan architekt Slabucha, kterého jinak plně uznávám) a vono H---O. Město je skrátka a dobře zcela plonkové, špinavé je tu pár kostelů, ale jinak se topí v nepořádku a v polorozbitých dřevěných baráčkách. Navštěvujeme jedno muzeum, krajské veliké je teď v neděli zavřné.Po asi dvou hodinách kdy jsme tu ve městě nepotkali nic co by bylo do vingle tedy v pravém úhlu, přešel i Milana architekta smích, ještě chvíli couráme po břehu řeky Jenisej, která je teď spolu s vodou z Angary naprosto obrovská. Asi ve 3 hodiny jdem do čekárny a až do 17 si čteme nebo koukáme na TV. Plonkovost a špínu města ještě umocnilo počasí a proto jsme rádi když po návratu do Lesosibirsku vysvítá slunce a my nacházíme nádhernou katedrálu která je dle mě bombasticky veliká a čerstvě postavená je to alespoň chabá náhrada za cestu která nás celkem stála přes 1000 rublů a 2x12 hodin ve vlaku. Večer ve vlaku ještě povídáme.

Ráno kolem 8 jsme na koleji milan jde dělat aťáky já balím a s dejvem a se stanem vyrážím na trampský festival Mana. Festival má asi 33 letou tradici a koná se vždy kolem 1.5 na obrovité, občas zarostlé louce, v meandru údolí řeky Mana, je to asi 30 km od Krasnojarsku směrem na divnogorsk. My přicházíme lehce nestandardní cestou přes útes přesto po cestě potkáváme lehce nalitou partičku kluků kteří mají roztrhané igelitky a furt jim vypadávají koupené piváky

pomáháme jim a na louce se přidružujeme k jejich komandě kde nás začínají trošičku nalévat. Naštěstí nás po pár hodinách nachází Anja která nás sem i pozvala. Ta nás bere ke své komandě: Obmanjenje (něco jako obmanutí, legrace spočívá v tom že obmanjenje v ruštině obsahuje i název řeky). Tato komanda asi nepije alkohol a jsou v ní dost podivní lidi. Celý festival čítá asi 3000 lidí ale na louce se to krásně rosprskává takže to ani nejde znát. Jelikož je planina autem nedostupná nelze tu provozovat stánky a tak tu není ani takový bordel. Jinač je tu hlavní stejdž pro kapely a na celé louce se hrají různé hry ragby kde jste vzájemě svázaní provazy za pas, fotbal, atd.atd. bohužel rusové obecně všechny soutěže strašlivě hrotí takže to ani není moc sranda. Všichni nás tu vítají jsme asi jediní cizinci a jelikož je tu hodně vopilých se kterými klábosit není úplně taková bžunda zdrháme s Davidem na hřeben nad fesťákem a děláme si hnusný drahý ruský buřty. Večer je v naší komandě něco jako superstár každý musí udělat nějaké kulturní šou, a ve znamení ruského hrocení se to známkuje velikou porotou a má to i svého uvaděče, to je týpek asi 60 letý v trenclích a košili s motýlem hází do placu džouky a skvěle vše uvádí. Vystoupení až na to naše jsou speciální nejsem si jistý jestli v naší komandě jsou všichni lidi zcela normální a to myslím beze srandy naprosto seriózně. Naše vystoupení jsme pojednali stylově Karel Kryl, Lásko , myslím že to je hodně klasnyj hrát rusům u táboráku Kryla. Dejv to odehrál i odzpíval překrásně a s trochou protekce jsme dostali 4 místo kompas a čelovku. Pak nás ještě oficiálně vzali do komandy a šlo se na zakončovací megaoheň. Je tu nejvíc lidí co jsem kdy u ohně viděl a oheň měří alespoň 6m. Pozdě k ránu jdem spát.

Budíček je celkem brzy ale stejně jsou ještě skoro všichni vzhůru z večera. Jdeme na bus obklikou vyrážíme brzo protože dnes mana končí a autobusy budou zřejmě naprosto narvané. Daří se nám chytit nějaký který je ještě relativně prázdný a kolem 2 až 3 jsme na koleji. Tady všechno suším, protože na maně trochu pršelo. Jinač se pracuje na referátech, chybí internet jako sůl.

Dnešní den mám jednu z posledních hodin Angličtiny píše se s Helen nějaká písemku, ale myslím že jí je jasné že kdybych ji „náhodou“ psal a nenapsal naprosto bezvadně, tak jí hned na první výpravě vezmu na nějakou skálu a svrhnu dolů. Slabucha nám sděluje nepříjemnou zprávu že bude z jeho předmětu, který se týká sibiřských národů, zkouška. Jelikož se Milan fest drtí a mě to vůbec nebaví a ani se na to nemám čas učit, jsem celkem zvědav. Ale je to až za 14 dní takže pohoda. Celé odpoledne bych měl ještě dělat něco na Kapustina ale já dočítám 4 díl Harry Pottra, je to mega napínavé jenom mě mrzí že tam nejsou trochu větší masakry, také legrace tam chybí. No prostě na Švejka to nemá. Nad ránem to dočítám 666 stránek

Tak dneska je to celý den ve znamení Kapustin. Dopoledne sice máme 3d max ale dělám na něm povrchnost na geodézii, kterou mám odpoledne. U Kapustina dodělávám 3 úlohu a začínáme se tradičně trápit s Linuxem, všechno se v něm drobně podělává. Následuje poslech kapely Slide, a odvozování protínání vpřed, moc mi to nejde jsem na to už starej a unavenej kluk. Dejv mezi tím zkouší všemožně zlikvidovat viry které mu napadli na systém. Nějaký čas řešíme ještě rozjetej příklad s vyrovnáním sítě a teorií Barda, no pak už jsme kaput a tak se koukáme na výukový film a 3d scaningu, je to docela zajímaví a po shlédnutí se bavíme docela odborně s čim se jak během praxe člověk má a nemá prdět a jak je důležitý zbytečně to nepřehánět s přesnými metodami. Následuje klotoida, železniční křivka kubická parabola, nějaké řady, teodolity, moje „něcojakodiplomka“ a pak už nevím. Zapamatoval jsem si jen www.ya.ru, a ještě že chci něco tajně stáhnout z E:\Video\геострой\fccomand\.........

Dneska mě čeká 1500m v bazénu, daří se mi předhonit i některé borečky kteří plavou takovým nějakým polokraulem, já budu plavat už celej zbytek života prsama protože tan kraul už je out, po každém tempu čekám zablokování ramena a když to píchne tak o tom pak aspoň 3 dny vím. Ruština je dneska obvzlášť krutá bereme příčestí minulé nebo co a je to hypermazec. Pak jdeme nakupovat balím stan a na hřebeni za sopkou děláme šašliky je s námi i violeta se sestrou a ty mají kytaru Cremona (Luby česká rep.) je to pohoda a až do rána povídáme atp. V noci navazujeme družbu s nedalekou ruskou grupou.

Ráno to balíme a pomalu sestupujeme do města s přibližujívím se městem se nám úměrně kazí i nálada, je nutné udělat několik referátů, úloh a jinčích blbostí. Až do večera se zabavujeme výše popsanou činností já musím celkově naměřit a zpracovat poslední úlohu na geodézii, moc nějak nechápu k čemu tadle úloha je. Dneska jsem také udělal umělecké dílo – Lorda Volan de Morta ( dejv mu říká Valde mar Matuška).

Je nádherně, ale kromě dost solidního běhacího tréninku sedím na zadku a dělám furt to co včera. Ještě se tu krátce zmíním o určitém tématu o kterém se většinou v cestovatelských denících nikdo nezmiňuje a přitom právě vyřešení této otázky má tak podstatný vliv na psychickou pohodu. No abych nechodil dlouho okolo, jsme s Dejvem od svých holčin už asi 3 měsíce a jelikož jim chceme zůstat věrní ale zároveň si zachovat soudnost a nestát se otroky svých hormonů, vyčlenili jsme si v části pokoje intimní koutek. Pro dokreslení situace je tu schematické foto, nemusím dodávat že koutek je stylově vybaven atd. atd. Akorát dejv furt nechce dát k dispozici ty fota co mu furt chodí z Čech. Zejména děkujeme Vlastovi kterej co se těchto aktivit týče zásobuje nás z Čech dostatečně materiálem.

Eva mi poslala strašně potřebné mačky, a tak je jdu dnes ráno vyzvednout je to byrokraticky středně složitý úkon. Pak mám bazén, a odpoledne Ruštinu. Jinač dnes chvílemi hodně prší.

Tak pilným čtenářům nemusím dneska nic říkat jistě vysledovali periodu kapustinových lekcí a proto je zbytečné to tu nějak rozmazávat, ráno net, měření 4 úlohy odpoledne linux, nejnovější verze 3d photoshop. K večeru nějaká hudba atd.

Dnes tu slaví svátek skončení 2 světové války říkají tomu den pabědy. Hodně to tu s tím přehání vyrážíme na náměstí k Leninovi kde jsou tanky kapely atd.atd. prostě šou. Odpoledne děláme referáty, Dejv kosmický monitoring, já sociologická studie Čechů. Kolem 6 jdu běhat a po návratu už je kvartýr plný máme návštěvu : Milan velký, Helen, Sergej a Dita z Čech. Klábosíme o všem možném a baštíme skvělé věci které přinesla Helen. Prohráváme prý dnes 4:0 s rusy a končíme na mistrovství :“ Hoši děkujem“- ale neva alespoň nás tu nezabijí.

Dneska bychom měli udělat zkoušku z 3d-maxu, ale učitelka se nějak nedostavila, neva musíme makat na překladech referátů, Česky už je máme, ale ukazuje se že vůbec není prča přeložit 7 stránek odborného textu o helioneonovém laseru. O sociologické studii ani nemluvě. Ruština naštěstí odpadá ale stejně končíme asi ve 2 ráno a jsme tak v půlce.

Dneska finišujeme s referátami po obědě máme sraz z Žéňou chceme jí odevzdat referáty ale říká že už nejsou potřeba odevzdáváme záčotky a jdeme na poslední hodinu sociologie. Hodina je perfektní jako ostatně celý rok jsme ve čtveřici ještě se dvěmi holkami a řešíme problémy mobilnosti ve společnosti, uplatňujeme i námi připravený materiál o Remkovi. Musím ještě odevzdat příští týden práci a v p. 22:28 a pozor od začátku tu máme v předsíni žárovku která nejde vypnout a teď po asi 3 měsících rupla.

Já dělám dopoledne na překladu referátu na sociologii jde to nehorázně pomalu, odpoledne se jdu vyluftovat během a od 18 máme sraz s Milanama Dejvem, Violetou a Janou, jdeme k nim na daču to je podle předběžných informací nějaká chajdička na kraji města, no jak se ukazuje je to tří poschoďový barák jako prase. Nejzajímavější část je plot který je udělán z trupů raket. Po podrobnějším průzkumu člověk zjistí že je tu vůbec všechno z raket. Pečeme slaninu a ještě nějaké ryby, celkově se kluci dost baví já dělám ještě v noci zápočet z angličtiny protože na večerinku přichází moje úča Helen. Otázky jsou:

1, What is the difference between yesterday, today and tommorrow? Please give french translation. ( to je lehká otázka protože jak si to furt pletu tek to mám vyvěšené na záchodových dveřích)

Test se mi daří napsat na 140 bodů z 50 možných. Takže dost dobře. Pak jdu ale spát protože jsem fest utahanej ostatní blbnou až asi do 6, dík Milanům mají asi 1000 000 fotek.

Ráno si nechávám zkontrolovat od Jany svůj překlad je to dost špatný, jdu na kolej je hnusně. Musím ještě udělat poslední část úlohy na Kapustina která se rýsuje v ruce jde to dost pomalu a hodně se vztekám , v návodu píšou pak uděláme dvakrát postupnou sumaci což naprosto nevím co znamená. Večer v 19 jdeme k Sergejovi do kina na bombovej film Nivaljuška. Musíme si koupit jeden lístek protože jsme v kině úplně sami. Nivaljuška je dětská panenka která má v nohách závaží a když do ní bouchnete tak se zhoupne a vrátí do původní polohy, také hlavní hrdina filmu tak funguje. Je to 60 ti kilovej borec kterej prohrává všechny zápasy na body nikdy ale ne na knok out. Nehorázná legrace s příjemným dějem. Jeden z nej. filmů jaké jsem kdy viděl.

Dneska nás opouští Milan který jede do Mongolska přijel mu kamarád z Čech, nakupují ještě nějaké věci a odpoledne vyráží. My doděláváme úlohy na Kapustina. No hodina probíhá klasicky akorát na konci nastává dostatečné rozčarování protože se dozvídáme že nám zapíše akorát kredity za předměty, mě za SPGD 4kredity a Dejvovi za IG20 5 kreditů. To je fest málo na to kolik času trvaly úlohy a jak dlouho jsme u něj každý týden tvrdli, docela mě to mrzí, protože až do teďka jsem s nim byl myslím kámoš. Dejv se mu snaží vysvětlit že potřebujeme dostat tady v Rusku alespoň 15 kreditů a jestli se nebudou počítat jazyky tak na tom možná budeme mizerně , no nic platný na Rusy, v hádání se, po evropsku vyměklovsku nemáte šanci.

Úterý začíná vyjmečně výletem na Stolby na Turbaze mám sraz s Ditou a Sergejem trochu prší a je vcelku kosa. Po propovídané nástupové cestě se ostříkáváme proti klíšťatům a nastupujeme na 1 stolb, skála klouže takže je to dost vo hubu. Sergej má ale nové boty a chce je poprubovat. Po kratší cestě vyrážíme na děda. Skála je v závětří a trochu v převisu je tedy sušší nežli ostatní skalky. Máme před sebou pěknou cestu spárou, jak se ukazuje Sergej obecně miluje spáry. Leze hodně rychle a dost mluví, doufám že mu to na tom mokru neklouzne. Já a Dita lezeme pěkně v pozadí. Výlez na Děda má v sobě jednu pěknou část kdy se musíte vzepřít nohama na celkem vzdálené konce spáry a pak přenést váhu z jedné nohy na druhou. Po Dědovi ještě jdeme na Pereje a na 4 stolb, furt prší konec naší cesty tvoří pár chytrušek které mě na začátku cesty ukázala Anja. S podivem, se mě některé které jsem ze začátku nedal, daří. Odpoledne se vracíme zpátky a odjíždím k Ženě na sibgau dostat zápočet z kosmického monitoringu. Večer si kupujeme piváka a fest se drtíme na zítřejší zkoušku z architektury Sibiře, kterou máme u Slabuchy.

Zkouška začíná až v 13 a tak stíháme plynule drtit a ještě si odskočit na internet. Shoduju se s Dejvem na tom že toho o architektuře víme asi jako o operaci slepého střeva takže to s finišem nikterak nepřeháníme, taky ten pivák včera nebyl možná nejlepší nápad, zato jsme dbře pokecali. Zkoužka se nakonec ukázala vcelku jednoduchá. Večer je u nás Helen a pořád mi nechce dát do indexu zápočet z angliny, pořád si myslí že si dělám prču, ale já ho fakt chci.

Čtvrtek – zkouška z 3d maxu, záleželo hodně na zadání já dostal hodně lehkej obrázek nějakého hrníčku s čínskými nápisy a pozadím na konci vymezeného času se můj výtvor pyšnil řadou spešl efektů. Zatímco Dejv se svojí future kosmo židlí na které nebyla ani jedna přímka ani žádný elementární tvar, měl hodně plné ruce práce a celou zkoušku konzultoval prakticky nepřetržitě s učitelkou. No nakonec jsme to dostali. Odpolední ruština sestávala s napsání, podle mě pekelně kokotské písemky. Zítra podle této jedné známky dostaneme ocenky do jakéhosi certifikátu, doufám že v Čechách na studijním ukecám že dvojka v Rusku znamená opravdu dvojku.

Den kokot, pořád na něco čekáme, v 11:30 se scházíme u učitelky na sociologii, zkouška sestává z podrobného rozboru situace v Čechách je to dobrá ženská a tak je to příjemné povídat až na tu ruštinu. Potom čekáme až do 16 na známky z ruštiny nakonec mám za 4, předávám děkovnou bonboniéru a jde se dom. Dnes večer dočítám 5 asi 800 stránkovej díl Pottra. David má megarozlučkovoubudhapárty v centru kam samozřejmě nemůžu abych jim tam nepokládal intelektuální dotazy a nedej bože někoho neobrátil na svojí přírodní víru.

Dneska se mimo drobného šůrování a nákupu jízdenek do Ulan-Ude schyluje k pořádné početné rozlučkové večerince. Začínáme asi kolem 19, jelikož je venku ošklivo probíhá všecko u nás na koleji. Ctěnými hosty jsou Anja – moje průvodkyně po Stolbách, Nastja – čerstvě oženěná Češka, Dita – naše krajanka která byla v Krasnojarsku v minulé misi, sestry Violeta a Jana které nám tu pomáhali ze školou, moje učitelka Helen, naše spolubydlička a žena která to s námi má těžké Veronika. Večer je vcelku parádní moc se nepije zato všichni přinesli spoustu sladkostí. Horší je to z odjezdem kolem 12 , kdy nám zavírají kolej jdem odprovodit holky, první grupa to je ta která jede na druhý břeh odjíždí ještě v pohodě. Ale pak se nám na sestry lepí jakýsi velmi dotěrný opilý Rusák. Dejv se s nim zatím občasně postrkává no na mě zbyl jeho mnohem větší kamarád ten je naštěstí víc v pohodě a dá se všechno řešit slovně, jinak bych to tu asi nepsal. Každopádně bus nejede a holky jsou dost vystrašený musíme jít s nimi. Po cestě se vezeme vždycky jednu stanici autobusem. Horší je cesta zpátky to už nejezdí nic takže jdeme pěšky. Těsně před kolejí je ale přehrazená silnice lidmi a probíhá velmi tvrdá a seriózní bitka, kdo hádá že jsme se do ní zapojili ten se mýlí. Jsme skrčení v křoví na kraji silnice a čekáme až to projde. Na vrátnici nás naštěstí chlapík po chvilce čekání pouští.

Dneska tvrdě balíme je u nás na návštěvě Helen, po obědě mám jeden z posledních běhů a koukáme na neuvěřitelný film o dvou horolezcích kteří lezou v Andách nějakej strašlivej flák. Jeden druhého odřízne z lana a ten se pak asi 4 dny vrací do základního tábora jen po rukách. Je to neuvěřitelnej masakr.

David se už na kolej v příštím měsíci nevrátí a proto zběsile běhá po pokoji a balí všechno co mu přijde pod ruku. Asi kolem 10 vyrážíme s dvěmi nádhernými balíky na počtu. Ta je celkem prázdná ale před námi je člověk který posílá zakázku do Izraele a to je kámen úrazu. Máme totiž možnost sledovat jaké všechny neuvěřitelné procedury nás budou čekat.

Navíc cena do ČR činí, za 6 kg asi 1200 rub, bez pojistky, po krátkém váhání se na to vys….íráme. Množství věcí prý vyhodíme, no to pro mě bude značném problém s mojí skrblickou povahou a citovou vazbou i k některým ponožkám, nevim, nevim. Odpoledne máme jako klasicky Kapustina, ten hodně vtipkuje o ruské historii: klasická ruská taktika, Generál Moroz, Susanin, Kutuzov. Říká nám také nějaký citát nevím od koho ale je vcelku trefný: S Rusy nikdy nebojuj, protože na každou tvojí geniální taktiku odpoví neočekávanou primitivní blbostí. (viz. Vypálení Moskvy, přesunutí průmyslu za Ural, atd.) Hodina nicméně končí v osum, kdy už musíme opravdu nutně na kolej zabalit se a na Stolby. Máme poslední večerinku s exkursí na noční 1 stolb. V 22 se scházíme na Turbáze ještě s Ditou a Nasťou. Asi okolo 2 v noci jsme na vrcholu čelovky poblikávají a všichni jakoby od zmraženého vydechování hulí Bělomorkanály. Vychutnáváme neopakovatelné chvilky a spouštíme se přes Děd na izbu. Hrajeme na guitáre a celou noc se nespí.

Mátožně se dokodrcáváme busíkem na Sputnik kde dáváme Galině záčjotky. Na koleji pak ještě probíhají závěrečné úpravy (naposledy vyčistit zuby atd.) a pak už v 15:30 nervy drásající loučení se všemi kamarády na nádraží. Helen a Veronika nám dávají dary, je to výtečné jídlo které se nám opravdu ve vlaku šikne. (ještě tak nějaké to pivko holky).